Do Zruče jsme se vydali po drobných problémech se složením výpravy…a také po poměrně dlouhé době. Po krátké cestě jsme děti i tety trochu překvapili příjezdem před desátou. Větší dívky se právě chystaly na nákup, ale žádné větší zmatky nenastaly. Při představování jsme předvedli drobné ukázky chystaného a děti nám řekly, co je baví. Zjistili jsme, že je tu spousta milovníků zvířat, převážně psů, koček a koní, řada zpěváků a tanečníků a k tomu pár muzikantům, kteří ovládají nějaký nástroj, pěkná řádka sportovců a k tomu jedna skoro profesionální grafička.
Milovníky zvířat samozřejmě uchvátila Dixi, ostatním klasicky vyrazili dech jak kouzelník, tak žongléři. Vašek a Honza z Piosenek dali dobrému jednu cikánskou písničku, Lucinka hru na samuraje…a než jsme ji dohráli, přišel pokyn ke stěhování do jídelny. Oběd byl skvělý, svůj pořádný díl dostala i Dixi a po obědě jsme se vydali na prohlídku domova. Od mé poslední návštěvy se domov a atmosféra v něm proměnily k nepoznání. Hlavně dříve holé a neutěšené chodby se proměnily v řadu přívětivých míst ke spočinutí i hrám. Jak jsem se později dozvěděl, není to dílo osvíceného architekta, ale svépomocí realizované nápady jednotlivých skupin. A výsledek? Nádhera!!
I vlastní pokoje se prosvětlily a působí velmi mile a domácky. Největší proměnu ovšem doznaly chodby a jejich proměna se promítla do celého domova. Za zmínku samozřejmě stojí i nové krásné hřiště, bazén se solárními panely, altán se zahradním krbem, táborákové ohniště, byť těmto novinkám musela ustoupit původní zahrádka a pár stromů.
Po obědě jsme se přestěhovali zpět do společenské místnosti, kde Marwan proměnil hrou na arabskou flétnu obě Aničky a Martina v hady, tančící podle orientální melodie,
Při následujících čárech, tricích a zázracích kouzelníka Paula Merilda čile a odvážně asistovali Martin, Gita, Lucka a opět Anička.
Vašek s … pak přidali pár svižných písniček mj. v jiddiš, maďarštině, řečtině a v romštině. Místní tanečnice nevydržely a daly se při nich do mírného křepčení.
Pak plynule přešly do pěvecké produkce Denisa a Iveta, které téměř virtuózně doprovázel na klávesy Erik. Ten je sice samouk, ale tak talentovaný, že bude snad oceněn na blížícím se Nejmilejším koncertu. Také mu vděčím za to, že nepletu jména dětí, které se zapojovaly do jednotlivých akcí. Pečlivé je totiž zapisoval.
Od oběda se také dal do práce Bob, Hochman, který jako obvykle neměl o adepty zkrášlení malbou nouzi. Tentokrát mu ovšem práci usnadňovala asistentka Lucka, místní děvče, které se talentovaně zapojovalo téměř do všeho múzího konání.
Po muzicírování jsme vyrazili ven, kde jsme sice chvíli zkoušeli woodkopf, ale protože nám poryvy větru stále srážely prkna z hlavy, odložili jsme lekce na příště. I tak se ovšem ukázaly jako talenty…
Mažoretkám s hůlkami Ivetě, Anetě a Zuzce vítr nepřekážel, takže nám předvedly své umění stejně jako Natálka s Aničkou, které měly jako náčiní chuchvalce růžových třásní. Ty velmi zaujaly Adama s Řezym, kteří si je půjčili a předváděli, že i tohle je v podstatě žonglérské náčiní. Při žonglérské exhibici se dočkali bouřlivého potlesku ať už při kouzlech s diabolky, neuvěřitelných kouscích s kužely a jízdě na jednokolce. V průběhu následující žonglérské dílny se ukázali jako nejlepší místní žongléři suverén Aladar, Martina a Fandy.
Už desetiletá Dixi dokázala lezením na strom, že ještě zdaleka nepatří do starého železa a za odměnu byla skoro umazlena k smrti.
Čas se nachyloval, takže jsem zavelel k odjezdu a po sbalení všech propriet a velkém loučení jsme vyrazili směrem Písek, kde na nás čekaly další děti. S těmi zručnými, v mnoha směrech zručnými a milými se ovšem neloučíme na dlouho. Některé z nich se zúčastní našeho projektu Život nanečisto a další snad přijedou do Prahy na akci Na dračích lodích k létu. Aspoň jsme si to slíbili.
Tak na viděnou!
Za všechny múzáky
principál Múz
Karel K. Navrátil
Návštěvníci/účastníci: Lucinka Šimková, Vašek Drábek, Jan Soukup, Adam Jarchovský, Bob Hochman, Karel Navrátil + Dixi, Paul Merild, Tomáš ŘEZY Řezáč, Marwan al Solaiman a Jarda Krakonoš Bureš