uskutečněné akce

Předprázdninová smršť individuálních seznamování byla východiskem z nouze, do níž nás vehnal covid. Kvůli němu jsme totiž nemohli uskutečnit před prázdninami seznamovací víkendové akce. Touto, jindy výjimečnou formou seznámení, jsme vyhověli přání dětí a vychovatelů.

První cesta nás 15.6. zavedla do Býchor. Zasvěcovací popovídání s budoucím patronem Ondřejem proběhlo cestou z Černého mostu a hned po zaparkování v Býchorech nás jako magnet táhly vykukující koňské hlavy a jemné ržání ke stájím s pěti koni, kteří jsou zdejším unikátem. Po následném obligátním seznámení s milou soc. pracovnicí už jsem seznámil Filipa s jeho budoucím patronem… a dál běželo vše jak na drátkách a jako by kluci byli z jedné party. Po návštěvě Filipova pokoje jsme se prošli vlídným přilehlým lesem a prohlédli si i další pozemky a zahrady, které k DDŠ patři. Kluci si stihli říct i spoustu věcí z oblasti motorizmu, jimž jsem moc nerozuměl, a nakonec nám Filip předvedl i své jezdecké umění, mezi zdejším dětmi dost výjimečné. Snad proto by radši než truhlářem, na něhož se učí, byl chovatelem koní a sny ho vedou do Kladrub, kde je „koňské učiliště“. Kontakt mezi oběma „kluky“ byl navázán a oba se těší na pokračování.

Druhý díl seznamovacího seriálu se odehrál 18.6. v Pyšelích. Ovšem největší dramata mi připravily České dráhy při cestě na místo. Za prvé: vyhlédnutému vlaku změnily cílovou stanici, takže jsem musel telefonicky patrona Petra přesměrovat z Kolovrat do Uhříněvsi. Pak nádražní hlášení urgovalo nástup do vlaku, který ještě nepřijel, navíc zcela chyběly informace o změnách a na každé zastávce vlak čekal 5-10 minut.

Nicméně vlakový nervák skončil a po půlhodince v kolonách jsme dorazili na místo, kde už vše probíhalo lépe, než se dalo čekat. Petr a Pepa našli spoustu společných témat a zájmů, oba jsou zapálenými fanoušky prostředků hromadné dopravy, na různé úrovni i modeláři a těch styčných bodů mají ještě víc.

I v tomto případě se zdá, že na podzimní seznamovák pojede dvojice s dobře načatým vztahem a nebude mít za sebou jen nadějné první setkání:)

Třetí cesta za prvním patronským kontaktem vedla 23.6. do Tachova. Tentokrát byly ČD a Pendolino přesné, a navíc jsem objevil a vychutnal existenci Tichého vagonu.

V DD, který s Patronem má už letité zkušenosti nás přivítal kávou pan ředitel, od něhož jsme se dozvěděli něco o Dejwym, zapálenému fotbalistovi, za nímž jsme sem přijeli. Na oplátku jsme zodpověděli panu řediteli jeho dotazy na motivaci patrona apod. Dejwy nám pak ukázal svůj pokoj, chvíli jsme si povídali ve třech a pak, abych rodící se vztah dlouho nenarušoval, mě kluci odvezli na vlak do Plané u Mariánských Lázní. Další průběh seznamování i zrodu patronského vztahu už je na nich obou a já mohu jen držet palce a být s celým týmem k dispozici pro případ potřeby.

Čtvrtá etapa seznamovacího seriálu byla notně komplikovaná v přípravné, organizační fázi. Neustále se měnilo místo, čas i osoby s nimiž jsem setkání Maksyma s patronem Markem domlouval. Nakonec jsme se vydali 26. 6. místo do Dolních Počernic do bytu Maksymovy rodinné skupiny v Ďáblicích. Při rozhovoru ve čtyřech jsem pochopil důvody organizačních potíží: kvůli reorganizacím celého DD se už delší čas vychovatelé v Ďáblicích mění a Maksym tak vlastně nemá nikoho, s nímž by navázal aspoň trochu stabilní vztah. Současný kmenový vychovatel ho vlastně skoro nezná. Jeho potřeba patrona jako někoho, kdo se nemění je tedy nabíledni a potěšující je fakt, že s Markem našli pár společných zájmů a na obou byla vzájemná sympatie zřejmá. Tak tedy tfuj, tfuj tfuj!!!

Pátý díl byl pro změnu femininní a vedl nás 30.6. do Mladé Boleslavi. S patronkou Petrou jsme jeli za Sárou, kterou znám už skoro deset let. Cestou jsme toho s Petrou probrali i mimo patronské téma tolik a našli tolik souběžných zájmů a témat, že jsem na místo dorazil s pocitem, že seznámím dva své dlouholeté známé. A ten pocit mi zůstal po celou dobu návštěvy. Děti nás znaly a vítaly, totéž platilo u vychovatelů, při procházce překrásným zvelebeným lesoparkem Štěpánka, jsem s Čikitou kráčel za družně švitořící dvojicí děvčat. Všechno probíhalo samozřejmě a hladce, Sára pak naučila Petru zacházet s messengerem, všichni si předali kontakty a domluvili se na dalším setkání ještě během prázdnin. Zdejší děti se těší na Múzami pořádané zářijové dračí lodě i na podzimní návštěvu Můz. Lepší zakončení předprázdninového seznamovacího seriálu si snad ani nelze přát.

Pro pořádek ještě přidávám informaci o šesté patronské dvojici, k jejímuž seznámení došlo ve VÚ Obořiště a kde kontakt zprostředkovával Lukáš Talpa. I tam se seznámení odehrálo nadějně a s reálnou šancí, že se i tady rozjede další úspěšný patronský vztah.

Samozřejmě jsme tímhle maratonem lámali rekordy. Šest individuálních seznámení v jednom měsíci – to tu opravdu ještě nebylo. Tak ať to všem vyjde, k čemuž jsme připraveni pomáhat ze všech sil.