V dětském domově Racek, kam jsme původně mířili první letošní múzáckou návštěvu, propukly plané neštovice, takže jsme se vydali po několika telefonátech do prázdninami vyprázdněných domovů do Nového Strašecí. Ačkoli se zdejším DD spolupracujeme dlouho a bez ustání, naposled jsme tu s múzáckou partou byli v r. 2010. Přesto jsme se tu potkali se samými známými. Tedy až na Natálku, Honzíka a obě milé tety. Všichni přítomní nás znali minimálně z letního tábora v Jizbicích a navíc tu byli i tři mladiství, kteří mají své patrony. Ani silný vítr skoro znemožňující venkovní disciplíny /woodkopf, žonglování a kurz práskaní bičem Indiana Jonese/, ani to, že děti většinu toho, s čím jsme za nimi přijeli, znaly, neubralo nic na radosti a intenzitě společného zážitku.
Ještě před počátečním představováním se rozjelo spontánně bubnování s tancem Lenky, Marwan - moderující mystifikátor nás pak představil jako ještě větší mimoně, než jsme ve skutečnosti. Mne např. jako původně půl člověka, půl krokodýla, takže jsme si zapěli a zařvali píseň Krokodýl - děti se projevily jako velmi slušný sbor - a přidal jsem Macourkovu mini pohádku o krokodýlovi, který měl problémy s čištěním zubů. Představování bylo tradiční a aspoň při něm se Hároš dostal k pořádnému žonglování. Paul kouzlil, Marwan hrál po česku i po arabsku a přidal i pár svých žertovných básniček. Po obligátních Mezihorkách následovalo Paulovo hřbitovní divadlo, kde excelovala Eliška v roli olupovače mrtvol, teta Eva sehrála roli matky malé hyeny, kterou s vervou zahrála múzačka Lenka.
Za okny svítilo slunce, tak jsme se vydali před obědem na hřiště. Protože se tam vítr střídal s vichrem, došlo jen na žonglovátka. Bič díky větru hrozil spráskat i zkušeného Paula a prkno na hlavě bylo nebezpečné nejen pro kebuláče, ale i pro všechny v okolí. Kupodivu nám to nevadilo. Jarda předvedl pár prvků parkuru, Ludvík nějaká salta, živo bylo i u košů a branek, probíhal nácvik na odpolední taneční exhibice a Danča dala Marwanovi malou boxerskou instruktáž.
Oběd jsme strávili družně a pro absentující Čikitu jsem si odvezl pytlík chrupavek z kuřecích kostí. U kávy jsme nadšeně vychutnávali skvělý dezert vytvořený tetou Petrou za pomoci všestranně talentovaného Roberta.
Odpoledne propukly slíbené dílny, ale také jsme se mohli podívat na to, co múzického děti dělají běžně. Proběhla dvě taneční čísla v provedení Dnači, Roberta, Ivet a Honzíka a sborový zpěv dvou písniček s kytarovým doprovodem tety Petry.
Lenka pak pozvala děti k dílně hlavolamů, kde se vystřídali snad všichni, vedle ní řádil Bob se štětci a barvami / tentokrát se dostalo i na mne/, Marwan vedl bubenickou dílnu, v níž nás skoro omráčila malinká hlavně Natálka. Ta byla na začátku naší návštěvy totálně zakřiknutá, ale během venkovního řádění roztála a stala se fotografkou, chtěla hrát na kytaru ,a ač mi z klína sotva dosáhla na struny, hrála lidovky rytmicky tak přesně, že nám spadla čelist a litovali jsme, že nenahráváme. Fotila s drahým Niconem moc pěkně a bubnovala také na svůj věk neuvěřitelně. Těch talentů je ve Strašecí ale mnohem víc. Jmenovat musím aspoň Roberta, Honzíka a Jardu. A to tu byla jen část dětí. Nicméně Ludvík a Tomáš oznámili, že nám se svými patrony pomohou v květnu ve Žlutých lázních na akci Na dračích lodích k létu a účast s Patronkou na „dračácích“ slíbila nakonec i Ivet.
Při Marwanově zaklínání hadů se také ukázali všichni jjako talentovaní a nadšení imitátoři jedovatých plazů a i Paul měl při kouzlení jak nadšené publikum, tak ochotné a zručné asistenty.
Ve Strašecí to prostě bylo perfektní a jsem moc rád, že se s dětmi určitě uvidíme za pár týdnů znova. Když ne na dračích lodích, tak na dětském dnu, který pro ně připravujeme s Dobrodějkami do DTJ Santoška. Snad i tam bude náš nenápadně precizní fotograf, řidič a zaskakující lektor Pilda.
Tak na shledanou!
Karel Navrátil - principál
Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Honza Hároš Hárovník, Karel Navrátil, Lenka Olivie Laštovičková, Marwan Alsolaiman, Paul Merild, Petr Pilda Pilík