uskutečněné akce

„Sázava je plná bacilů“ volala nám ředitelka Alena v sobotu, jakoby nás chtěla uchránit pohromy, nebo dokonce odradit od návštěvy dětí(?). Bacily jsme se odradit nenechali, ale jiné než sázavské bacily bohužel bacily „DIGI“ Míšu Maurerovou tak silně do celého člověka, že se složila a naším prostřednictvím sázavským dětem omluvila.

Nás hned po příjezdu místní milé tety postříkaly vonným baciluvzdorným sprejem a tak se nás snad žádná choroba nechytla.

Vzápětí po příjezdu se nás ovšem chytly děti, které nás nepustily až do konce návštěvy.

Tu jsme s jejich pomocí zahájili ve druhém patře v krásném podkrovním prostoru.

Zazpívali jsme nějakou píseň fénixí, ale také Stánky, Bláznovu ukolébavku a další písničky, které s námi děti mohly zpívat. Kouzelník přidal pár nových „zázraků“ při nichž nám i dětem tradičně zůstával rozum stát…a mezitím už dorazila trojice již známých korálkových expertů z Jablonexu.

Po přípravách, během nichž jsme my ostatní nahoře nerušeně řádili s dětmi, nás všechny seznámili s tím, co práce s korálky i projekt Korálky dětem nabízí. Po Paulově korálkovém kouzlu a dalších písničkách přišel oběd.

Kulinářské skvosty i ty nasycenější z nás přiměly k nášupům (konkrétně se jednalo o mne) a po obědě už dostal šanci skřítek Šušišíček – pro ty nejmenší a nastalo zasvěcování do práce s korálky pro všechny ostatní. Členové kapely Fénix se pustili s dětmi do korálkování s takovou vervou a zápalem, že opuštěný kapelník skoro ze zoufalství napsal za pomoci kouzelníka základ korálkové hymny na melodii Já jsem z Kutné Hory koudelníkův syn. Když nakonec přidal jednu skoro celou sloku talentovaný Boris, měla hymna pět slok a dva refrainy:

Korálková hymna

6.
Já jsem ze Sázavy,ze Sázavy bydlím s tetama.
Možná,že se budu..... /jako sloka první/

Během psaní téměř epického textu jsme ještě nacvičili Borisovu zamilovanou píseň, jejíž interpretací jsme pak povzbudili invenci malých novopečených šperkařů.

Když jsme – už s cellem a flétnou - zahráli celou korálkovou hymnu, schylovalo se k vyhlašování výsledků. Vítězi byli i tady vlastně všichni. I malí špuntové dokázali vytvořit šperky, které by bylo možno téměř hned zařadit do prodeje. Místní tety se naučily vše co potřebují k vedení dětí při výrobě skvostů z korálků a i tady se ukázalo, že kluci minimálně v ničem nezaostávají při tvorbě náhrdelníků a dalších ozdob za děvčaty.

Tentokrát jsme nechali hotové výrobky lépe vyniknout na bílém podkladě, takže byly vděčným soustem i pro kameru.

Loučení bylo těžké a na etapy, ale uklidňovalo nás, že ještě než se setkáme přímo s dětmi, uvidíme jejich korálkové výtvory. Je na co se těšit.

Se Šušišíčkem v patách!

Zrovna když jsme s dětmi a s jabloneckým týmem vytvářeli náhrdelníky, náramky a trpělivě navlékali jednu korálku za druhou, objevil se Šušišíček na střeše červené škodovky. Ta parkovala kousek od DD. Klouzal se po anténě auta a významně na nás vystrkoval zadeček se svým třením okem, které na nás vesele pomrkávalo. Dětem z DD Sázava spadla čelist, protože mi nejdřív nevěřily, že Šušišíček opravdu existuje. Poté, co ho na vlastní oči viděly drze poskakovat, rozhodly se, že mu něco pěkného namalují.

Nakreslily krásné barevné obrázky, na kterých kromě Šušišíčka můžeme vidět zmrzliny, coca-coly a bublifuky, zkrátka všechno, co Šušišíček miluje. Pavlík a Robert mu dokonce napsali dopisy. Kluci, už jsem to Šušišíčkovi předala. Výskal radostí. Chystá se zas za vámi na návštěvu. Doporučuju, abyste před usnutím nastražili do své postýlky bonbónek, nebo kousek čokoládky, určitě pak přijde. Možná že bude spinkat právě ve vaší postýlce a ráno, když se vzbudíte, vás něžně štípne do nosu. Jupííí. Jo, děti, kdybyste někde viděly Šušišíčka poskakovat, nebo dělat nějakou všivárnu, určitě mi dějte vědět. Svěřte se třeba se svými zážitky s divokým Šušišíčkem do naší Vrbičky. Díky.

Monika Zaťková

Návštěvníci/účastníci: Fénix a múzy (Alice, Bára, Karel + Dixi, Marek a Marie), Monika Zaťková + Šušišíček, Paul Merild,
trio z Jablonexu (Petr, Adéla a Jaruška) a hosté: Múzačka Klára Chábová s kamarádkou Mišou a malým Jirkou