uskutečněné akce

I po cestě do semilského dětského domova jsme žasli nad dlouhou, desetiletou pauzou dělící nás od poslední klasické múzí návštěvy. Ačkoli i tady jsme byli mezitím několikrát i díky programu Patron, setkali jsme se tu jen s jednou osobou, která si nás pamatovala, a to z dračích lodí. Tou byla “teta” Klára. Strejda Miloš zase vystudoval stejnou turnovskou “šperkárnu” jako Bob a oba pak byli náramně sympatickými a vše s námi i dětmi sdílejícími parťáky.

Děti byly zpočátku trochu zatažené, byť je fenka Píďa i Michalovy loutky evidentně náramně zajímaly, ale naplno rozvázaly až když jim Paul předehrával hroznýše při Marwanově flétnovém zaklínání hadů.

Tentokrát jsme sice úvodní “Mezihorky” nedramatizovali, ale děti si jejich zopakování vyžádaly i s přídavkem jedné arabské písničky ještě před naším odjezdem. To ale hodně předbíhám. Na začátku jsme se samozřejmé představovali a tradičně se toho ujal za Múzy Marwan. Jako obvykle jsme všichni předvedli něco z toho, s čím za dětmi přijíždíme.

Jelikož s námi tentokrát nevyjela představitelka něžného pohlaví, přijeli jsme trochu jako „muži dětem“, ale ženský element byl dostatečně zastoupen na straně domácí. Užil si to zejména Michalův dlouhonosý a žonglující Kaspar. Při předpovídání budoucnosti se dost lísal k půvabné “tetě” Kláře.

Já jsem postupně hrál, zpíval, předčítal africkou pohádku a pod vedením Marwana i chutě bubnoval, Paul kromě obligátního skvělého kouzlení přispěl morytátem o hyenách a vedením dílny hlavolamů i kouzel. Michal, kromě loutkářských kousků se psem Čurbesem, Týnou Skeletýnou a zmíněným Kasparem, učil nejodvážnější děvčata chůzi na chůdách. Marwan hrál na loutnu i flétnu, zpíval, vedl bubenickou dílnu a všem zájemcům napsal kaligraficky jejich jména v arabštině. Většina z toho se odehrávala po výtečném obědě a tím celkově nejviditelnějším byly vizuální proměny dětí Bobovými štětci a barvami.

Děti nám po prvotním ostychu šly ve všem naproti a mne mrzí snad jen to, že jsme měli málo času na muzicírování s šikovnou flétnistkou Terezkou. Stihli jsme jen Ó hřebíčku zahradnický…a na další písničky už nedošlo.

Byl to se vším všudy náramně vydařený svátek společného múzování a při loučení logicky musel následovat slib a odhodlání k opětovnému setkáni.

Tak snad brzo na shledanou

Principál Karel Navrátil

Návštěvníci/účastníci: Bob, já, Marwan, Michal, Paul, Pilda, … a Píďa