V osvědčené sestavě, byť jiným autem jsme vyrazili s Lukášem Talpou seznámit s Patronem další děti v dětských domovech do projektu dosud nezapojených. Do Frýdlantu jsme přijeli s notným předstihem a měli jsme tak dost času popovídat si s paní ředitelkou i o změnách situace a podmínek na Frýdlantsku a lecčems dalším, např. o psech.
Spolu s šesti dětmi jsme pak “zaparkovali” v malé pracovně, kde normálně úřaduje sociální pracovnice. Věkově vhodní pro projekt byli sice jen čtyři přítomní, ale se zájmem poslouchali všichni, tedy i dva čtrnáctiletí. Zodpovídali jsme i několik zvědavých i věcných dotazů, takže se dá předpokládat, že pozornost a zájem dětí nebyly jen formální.
Po milém a srdečném rozloučení s dětmi i paní ředitelkou jsme se, stále s mírným předstihem, vydali do dětského domova v Dubé Deštné. Tady už jsme s paní ředitelkou o projektu hovořili, takže jsme už jen potřebovali s Patronem a možnostmi, které dospívajícím může přinést navázání vztahu s vlastní patronkou seznámit dvě zdejší adeptky.
Protože jsme toho v Dubé Deštné zažili spoustu při několika předchozích návštěvách s Múzami, ocenil jsem řadu změn, které se odehrály uvnitř domova. Interiér se hodně proměnil a je o mnoho vlídnější než dřív. A to včetně “obýváku”, v němž nás hostily dvě sestry, Anička a Klaudie. Obě jsou budoucí kuchařky a obě s námi hovořily bez jakéhokoli náznaku trémy nebo rozpaků. A obě také projevily o projekt a nějakou vlastní patronku zájem. Tak uvidíme, kolik dětí se nakonec přihlásí a komu z nich patronský vztah skutečně nastartuje. Přejme jim odvahu, potřebnou trpělivost a úspěch nejen v patronu, ale v celém budoucím životě.
Karel Navrátil – koordinátor projektu PATRON