Změna v obsazení proti původnímu plánu se v dobré obrátila. Zlínskou Atmosféru tentokrát reprezentovala Šarka S fenkou ridgebacka Rozárkou. Tu jsme sebou měli po předchozím nadšeném souhlasů ze všech tří na návštěvu čekajících domovů.
Hned v Uherském Hradišti se Šarka i její čtyřnohá společnice náramně osvědčily. Projekt jsme představili s pomocí už z minula zasvěcené paní ředitelky nejen oběma klukům, ale i 18leté mamince 1/2 ročního Toníka Marušce a ta, stejně jako Lukáš a Jirka projevila o Patrona živý zájem. Rozárka se zkušenostmi z nízkoprahového zařízení ve všech domovech fungovala jako bourač bariér. Jediná bariéra, která nás potkala, byla dopravní zácpa kolem Zlína. Ta nás donutila k přehazování programu a četným omluvným telefonátům. V obou Vizovických DD ale byli trpěliví a nejen psí zásluhou se povídání o PATRONu dařilo. V tom se základní školou byli projektem zjevně osloveni Josef, Adrian, snad i Tomáš. Vašek trochu váhal, ale je možné, že se na seznamovacím víkendu potkáme i s ním. Paní zástupkyně Čapková se na projekt vyptávala s velkým zájmem a snad jsme vše zodpověděli k její spokojenosti.
V dalším vizovickém domově nás oblehla hned za dveřmi kupa malých dětí, které byly z Rozárky u vytržení. I přes zpoždění na nás počkala paní zástupkyně Hálová, která nás ovšem musela zanedlouho opustit. Vlastní seznámení s Patronem ovšem nepotřebovala, protože jeden ze zdejších mládenců Vladimír už je v Projektu dva roky. Kolem stolu jsme byli ovšem s dalšími čtyřmi adepty. Tři byli sice zatím ještě příliš mladí, ale Norbert s Vladimírem se na dubnový seznamovací víkend vysloveně těší. A my se těšíme na ně...
Cesta končila dobrodružným stíháním posledního vlaku na Prahu, ale i to bylo nakonec úspěšné. Tak ať úspěch provází PATRONa i nadále.
Za tým PATRONA Karel Navrátil