uskutečněné akce

Po dvou letech se vracíme do jednoho z nejmenších dětských domovů z těch, které opakovaně navštěvujeme. Nejmenších nikoli rozlohou, ale počtem míst pro děti, kterých tu může být maximálně 12. No a při příjezdu nás jich tu navíc čekala jen polovina. Ale i tak jsme si s nimi užili radosti habaděj!

Představování v jídelně u krásného a prostorného stolu začalo spontánně společným hraním a zpíváním naší skoro hymny Mezi horami. Po ní se ujal startovních čárů Paul, který jako vždy způsobil pokles brad i nevěřícné výkřiky. Pak to šlo napřeskáčku. Bob slíbil pomalování tváří i končetin, šestnáctiletý Honza profesionálně okomentoval své žonglérské kousky, Bilbo do jeho představování vpadl po klaunsku z vedlejšího obýváku a vytáhl na trochu zakřiknuté děti řadu klaunských čísel i trumpetu, aby pak se svou ženou Sylvií přidali ještě jednu autorskou písničku.

Protože venku svítilo rekordně teplé předjarní sluníčko, přestěhovali jsme se na dvůr, abychom se věnovali woodkopfovým prknům a žonglování. S prkny si nejvíc rozuměla malá Nikolka, ale za chvíli jí zdatně sekundovala i Terezka. Na žonglování se víc zaměřili kluci, kteří se také dali pod vedením Bilba a s asistencí větší Nikoly do zkoušení akrobatických prvků, které je v jeho podání udivily při předchozím představování. Sylvie měla zas frontu u adeptů hry na akordeón.

Ačkoli bylo dětí málo, zaměstnaly nás pořádně. Přesto zbyl čas na popovídání s tetou Katkou, která nám zodpověděla spoustu otázek na děti, které jsme si pamatovali i na zdejší novinky. Také nám vysvětlila, že táborové dřevěné chatičky, které tu vyrostly, mají sloužit pro pobyt rodičů dětí, kteří o ně mají zájem, ale z nejrůznějších důvodů si je nemohou vzít domů. Škoda, že se tento účel naplňuje jen zřídka. Ale ani to, že si sem mohou děti občas pozvat kamarády ze školy, není vůbec špatné a může to hodně napomoci k tomu, aby se zdejší děti necítily odstrčené a nějak méněcenné.

Oběd, připravený oběma Davidy, poskytl další příležitost k povídání, žertování a sblížení. A všem chutnal náramně! Po něm nám přišel k chuti moučník, který pro nás připravil v podobě další várky čárů, kouzel a zázraků v obýváku Paul. Přidal ještě na veselo zdramatizovanou píseň strašlivou o hyenách na hřbitově zakousnuvších olupovače mrtvol, kterou vystřídala další dramatizace, tentokrát od dětí vyžádaných „Mezihorek“

Pak zase hurá na sluníčko, k prknům, žonglovátkům, harmonice a bubnům. Naší Dixi se (neúspěšně) dvořil zdejší hlídač Alf a Bob roztančil své štětce na tvářích i rukách dětí i múzáků. Protože bylo dětí méně, mohl se Bob vyřádit na našich tvářích víc než jindy á na výsledcích to bylo znát. Slunce a skoro letní teplo přímo vybízelo k procházce, takže jsme se na ni s dětmi a strejdou Davidem vypravili. Nedošli jsme sice k rybníku, který byl naším původním cílem, ale i společné putování mezi poli a lesem bylo moc fajn. Jen chodci, které jsme potkávali, se tvářili dost udiveně, když spatřili naše velmi výrazně pomalované tváře. Komentáře jsme ale nezaslechli. Možná naštěstí

Teta Katka mezitím přivezla místní tři grácie z kurzu finanční gramotnosti, který se konal v Solenicích, takže jsme se nakonec loučili se skoro kompletní sestavou. Tři jména tu byla zastoupena dvakrát, takže jsme se loučili nejen s dvěma Davidy, ale i s dvěma Nikolkami a dvěma Katkami. Ještě jsme pozvali děvčata na Život nanečisto a na letošní, už čtvrtý ročník akce Na dračích lodích k létu a neradi jsme se za mávání a troubení vydali zpátky do rušné Prahy.

Mějte se tu dobře a ať se vám vaše sny plní…

Nikoly, David – i strejda, Katka – i teta, Terezka, Patrik a Pepa

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Paul Merild, Honza Hárovník, Sylvie Krobová, Karel Navrátil + Dixi, Jiří BILBO Reidinger, Jarda Krakonoš Bureš