uskutečněné akce

Po cestě zkomplikované objížďkou a nepředjížditelným náklaďákem jsme dorazili poprvé v múzí historii do Lipové u Šluknova. Ještě předtím jsem si prohlédl web, který mne překvapil svou kvalitou a obsažností a také trochu připravil na to, co nás čekalo: přívětivě upravená budova v pěkném okolí, ale hlavně vnímavé vstřícné a zvídavé děti a navíc milé a dětmi respektované tety a strejdové. To vše je vizitkou práce pana ředitele, s nímž jsme se sice nesetkali osobně (jako zastupitel ve Varnsdorfu měl v současné výbušné situaci povinnosti jinde), ale stopy jeho činnosti nás provázely na každém kroku.

Při představování před obědem jsme zjevně zaujali vším, co jsme nabídli, ať šlo o kouzla, žonglování, woodkopf,písničky, nebo – a to asi nejvíc – Šahenovy ukázky moderních tanečních stylů.

Při představování před obědem jsme zjevně zaujali vším, co jsme nabídli, ať šlo o kouzla, žonglování, woodkopf,písničky, nebo – a to asi nejvíc – Šahenovy ukázky moderních tanečních stylů.

Na oběd jsme se rozdělili do jednotlivých skupin, takže jsme měli různé zážitky, ale všichni jsme stolovali u dobrého jídla s milými dětmi a vychovateli. Kontakt byl navázán snadno a rychle. Dixi tu byla v trochu protekční pozici, protože normálně sem psi nesmí. I proto ji tu asi děti obléhaly a hladily snad ještě víc než jinde.

Po obědě jsme se sešli v tělocvičně, kde jsme s Baruškou něco zahráli a zapěli a pak došlo k premiérové dramatizaci africké, lehce kanibalské pohádky o hyeně a zajíci. Paul se ujal režie a neuvěřitelné se stalo skutkem: Děti hrály jak o život, zapojily se nakonec všechny a stejně talentovaně se projevily i tety v rolích později sežraných maminek obou hlavních představitelů.

Sluníčko babího léta nás pak z tělocvičny vytáhlo a na hřišti i okolí se rozeběhly hrátky žonglovací, bubnování, luštění hlavolamů, zápasy s prkny na hlavě, hraní na flétnu a kytaru a podobné radovánky. V tělocvičně mezitím probíhala pod vedením Šahena hojně obsazená dílna taneční.

Já pak na chvíli zmizel do multimediální učebny (našeho budoucího nocležiště) s vedoucí vychovatelkou tetou Katkou abych jí blíže představil, co všechno dělají Múzy a do čeho by se tedy zdejší DD mohl zapojit. Při té příležitosti jsem zjistil, že teta Katka je moc fajn ženská, pro svou práci víc než perfektně vybavená jak životními zkušenostmi, tak odbornými znalostmi. V praxi to bylo ostatně znát z reakcí dětí. Myslím ale, že to v podstatě platí i o ostatních zdejších vychovatelích a projevuje se to i na úspěšnosti dětí z Lipové při přechodu do samostatného života.

Po hravém odpoledni jsme se navečeřeli a nastala další série múzování. Kouzla střídala hudba, místní tanečnice se předvedly v čísle nacvičeném se Šahenem, čímž nahradily zdejší „mediální hvězdu“ Fandu Šupčíka, jemuž se do exhibice nechtělo a úžasně nám zatančilo také trio maličkých breakařů, kteří si vervou nezadali s největšími tanečními hvězdami. Večer zakončil bouřlivě aplaudovanou světelnou show se svítícími diaboly Řezy….a dali jsme si dobrou noc.

Večer jsme se šli projít Lipovou a nic nenaznačovalo, že jsme v kraji, kde bouří sociální a xenofobní emoce. Po příjemné noci na karimatkách jsme vděčně snědli snídani, kterou nám připravila paní kuchařka, rozloučili se srdečně se všemi, kdo byli na chodbách a venku na hřišti a vyrazili směrem na Českou Kamenici. Díky novicovi v roli řidiče, zvukaře a kameramana Jirkovi Černému jsme nejen bloudili jen přiměřeně, ale také se můžete podívat na pěkné fotky a kousky videí.

Bylo nám s vámi moc dobře a těšíme se nashledanou!

Karel – principál

Návštěvníci/účastníci: Bára Prokopová, Bob Hochman, Šahen Chačatrjan, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Tomáš ŘEZY Řezáč, Jirka CAJS Černý