Do Býchor jsme se vydali letos už podruhé, tentokrát přímo na žádost pana ředitele.
Zdejší DDŠ je sice co do architektury mírně řečeno neútulné, ale bezprostřední sousedství lesa, domovem provozované stáje s koňmi, další zvířectvo a slušná sportoviště to trochu vyvažují. My jsme ovšem většinu času trávili uvnitř a vyvažování strohých prostor pro nás obstarali vstřícní vychovatelé, přesněji vychovatelky + jeden “strejda”, který přerostl i nás, múzácké čahouny. Děvčata nám navíc upekla skvělé pohoštění, ale zpočátku to z toho dobrého bylo vše.
Skladba přítomných dětí se od posledně notné proměnila, takže jsme zpočátku, při představování, písničkách, Lenčiných tanečních výzvách ke společnému křepčení i Marwanově jindy potěšeně kvitované ulítlé moderaci, překvapeně naráželi na puberťáckou přezíravost, halasnost a zdánlivý nezájem.
Naštěstí se to proměnilo rozdělením partičky puberťaček při nabízených dílnách. Bobový štětce, korálková dílna, ale i Lenčiny hlavolamy s origami a Michalova škola chůze na chůdách děti zaujaly. I já s kytarou našel vděčného žáka v talentovaném Zdeňkovi.
Když jsme před odjezdem ještě přidali venku na hřišti woodkopfové souboje, mohli jsme odjet s klidným svědomím a s radostí z překonání prvotních potíží.
Negativem nakonec byl jen fakt, že Píďa, zpočátku jediný radostně kvitovaný múzák, měla až příliš mnoho možností uspokojit svou dietou vyvolanou pažravost. Bobovi zblajzla bábovku a těch dětmi utroušených a rozdrobených chipsů…no hrůza.
A ještě jedna dobrá zpráva: pan ředitel slíbil, že se Zdeňkovým hudebním talentem něco podnikne.
Tak napřesrok v Býchorech na shledanou.
Principál Karel Navrátil
Návštěvníci/účastníci: Bob, Darí, Lenka Olivie, Marwan, Milan, Michal, Pilda, Karel a Píďa