uskutečněné akce

Do dětského domova RACEK jsme vydali již popáté a tentokrát jsme do zdánlivě zastrčeného přízemního soudomí přivezli několik novinek. Od novopečeného příznivce Múz Mirka Ježka jsme dětem přivezli troje kvalitní lyže a dvoje brusle, a přestože udělaly dětem i jejich tetám velikou radost, snad ještě větší potěšení jim způsobily dvě absolutní múzí novicky. Obě se od ostatních přítomných lišily zvláštními pohybovými schopnostmi. První, herečka Monika umí mj. chodit i tančit na chůdách, druhá novicka zas chodí a běhá po čtyřech. Protože je to malá fenka Čikita, není to u ní nijak zvláštní, ale radosti dětem obě způsobily spoustu.

Ale zpět k dění v RACKU: představování propuklo opět v obytné části jídelny a jako obvykle se ho ujal Marwan. Tentokrát se ale pověstnou arabskou slušností neblýskl, protože začal u sebe. Zahrál na flétnu i na loutnu, které označil za součásti stromu, na kterém se narodil a vyrostl, pak mne označil za někdejšího slona, ze kterého se postupně stal člověk a principál Múz. Na důkaz, že už nemám chobot, jsem vzal kytaru a se všemi kolegy, ale i s dětmi a vychovatelkami jsme zahráli a zazpívali obligátní lidovku Mezi horami. Toníček Novotný, tady byl mimochodem také poprvé, pak nejmenším rozdal prstové zvířecí mini maňásky a zahrál s nimi mini pohádku. Cellistka Alice s basákem Ivošem zahrála ragtime z filmu podraz a vzápětí se zpoza dveří vynořila obrovitá postava – Monika na chůdách. Zahráli jsme jí s Marwanem na bubny, aby předvedla, že umí na chůdách i tančit a slíbila, že všechny zájemce po obědě nechá si chůdy vyzkoušet. Pak nastal přesun do učebny připravené na taneční vystoupení a dílnu. Než se rozcvičil stále rozespalý tanečník Šahen, předvedly nám děti, že jim tanec není cizí, několik z nich si zatančilo i s Monikou stále se pohybující na chůdách. Pak už Šahen předvedl, že také patří k lidem, kteří se pohybují způsobem pro ostatní nepochopitelným. Při hip hopové muzice předvedl, že street dance se pohybuje někde mezi akrobacií, sportem a uměním. Zájemců o jeho odpolední dílnu se přihlásilo tolik, že jsem ho skoro litoval.

Po návratu do jídelny Toníček ještě přidal pár příběh s malinkými loutkami a balonkem o létajícím oslíkovi a po pár písničkách nastal čas oběda. Mezi děti jsme se nevešli, tak jsme vedle, kde po obědě začal štětci a barvami čarovat bodypainter Bob. Oběd byl skvělý, takže nenarušil bezvadnou atmosféru, která provázela celou naši návštěvu.

Protože venku začalo sněžit, nedošlo na wookopfová prkna, ale aktivit bylo tolik, že jsme nakonec nepostrádali ani chřipkou zasaženého kouzelníka Paula, od kterého jsme děti aspoň pozdravovali. Vyjmenovávat tentokrát zapojené děti nebudu, protože se zúčastnili skoro všichni téměř všeho.

Bubenická dílna našla tolik vděčných a rytmu chtivých bubeníků všech věků, že probíhala i ve chvílích, kdy se jim nemohl lektor Marwan věnovat.

Z Moniky zas skoro lil pot, když zasvěcovala nekonečnou frontu adeptů do tajů pohybu na chůdách. To totiž kromě samotné chůze znamenalo každého do chůd pevně zašněrovat a pak, spolu s nutnými asistenty, je vést a dávat záchranu, protože pád s chůdami by nemusel být jen nepříjemný. U chůd ale jmenovat musím. Nejdřív jsem si myslel, že tu bude nejlepší na všestranně talentovaná Jessika, ale pak překvapily i další děti a hlavně tety Veronika a její maminka Jana. Ta pak ale přiznala, že chůdy dnes neměla na nohách poprvé. Od nás byla asi nejlepší Alička.

U náročného Šahena se tanečníci nenechali odradit prvními nezdary a vytrvale se snažili osvojit si taje street dancového pohybu. Nejvíc se tu blýskli asi Anička, Vanesa, Kuba Lukáš a Pavlík.

První canisterapeutické úspěchy si v Racku připsala Čikita, které se dva prckové zpočátku báli, aby ji ke konci návštěvy hladili tak nadšeně, až jsem je musel mírnit. Nejvěrněji a nejoddaněji se ale Čikitce věnovala Róza, nejusměvavější z nás všech.

Mezi vším řáděním v dílnách se proměňovaly v kouzelné bytosti pod Bobovými štětci a tak, když jsem zavelel ke konci dílen, sešla se k posledním společným hrám pestrá směsice skřítků a víl.

Marwan coby pištec pak roztančil malé hady, které ovšem k opravdu hadím pohybům nenásilně přivedla až „střídající teta“ Hanka. Monika přidala k lepšímu pantomimickou hru na profese, kterou jsem musel ukončit, aby se ke skutečné klasické i své originální pantomimě dostal skvělý Toníček.

Nakonec jsme s Alicí a Ivošem přidali pár písniček Fénixu a i s pomocí ostatních sborovou Mezi horami. Pak už zbývalo jen společné focení, podepisování do knihy, s pomocí velkých kluků nakládáním…a loučení.

Ale fakt se nám odtud nechtělo! Tak snad co nejdřív na shledanou!

I za ostatní múzáky

Karel - principál

P.S. S některými kluky se vlastně uvidíme už příští týden na akci Patrona a v březnu na Životě nanečisto. Tak AHOJ!

Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Monika Bajerová, Antonín „Toníček“ Novotný, Bob Hochman, Ivo Procházka, Karel Navrátil + Čikita, Marwan Alsolaiman a Šahen Chačatrjan