uskutečněné akce

Ani v neděli do Pyšel s námi nevyrazila žádná žena, či dívka, jen místo Marwana v autě i v akcích v „děcáku“ zaujal kouzelník Paul. Takže zase Muži dětem. :-) Už při příjezdu nás překvapila převaha mrňat. Ne že by tu nebyly děti větší a puberťáci, ale počet prcků vysoce převyšoval vše, nač jsme zvyklí z jiných návštěv. Množství mrňousků také znemožnilo představovací kolečko, které se pokoušel na můj pokyn rozjet moderátor našeho představování Paul. To byl ale první a poslední neúspěch, s nímž jsme se tu setkali. Proti nám byla sice dost děsná akustiky obou hlavních prostorů, kde jsme s dětmi řádili, ale ani ozvěna a dunění rozléhajících se zvuků nám nepřekážely.

V představování jsme se vystřídali všichni, dominovala asi Paulova kouzla, ale malé i velké zaujaly i Honzovy ukázky žonglování. Tentokrát se mu, zřejmě po bouřlivé noci, nedařily jako obvykle, ale aspoň bylo znát, že nejde o nic snadného a potlesku si užil i tak dost a dost. Na Bobovu písničku tentokrát sice nedošlo, ale oba tanečníci ukázali, co dovedou v improvizovaných vstupech na rytmus mého djembe. Když jsem vytáhl kytaru, zapojili se malí i velcí do Mezihorek tu s nadšením, tu se zdánlivou neochotou (větší dívky), ale nakonec se jim vzniklé divadélko zamlouvalo tak, že jsme si ho před rozloučením ještě s chutí zopakovali. Aničku hrála sotva uzdravená Andulka, Janíčka její bráška Vašek, Střelce Nikola, jeleny nejmenší holčičky, Lipku Irenka, hory a kříž velká děvčata a funebráka Lukáš a Paulem.

V prostoru herny, který jsme z minulých návštěv neznali, jsme vytvořili bubenickou dílnu, ale před obědem jsme ji minuli a zamířili do tělocvičny, kde jsme s Paulem předvedli ukázkový woodkoprfový souboj. Prkno na hlavě zaujalo nejvíc Andulku, která se s ním okamžitě sžila tak, že jsme spolu mohli nejen zápasit, ale i zkoušet různé ekvilibristické kousky s prkny zatíženými žonglérskými kroužky. Dalším šikovným kebuláčem byl Martin. Žongléry jmenovitě zmiňovat nebudu, protože žonglovátka si vyzkoušeli postupně všichni.

I tady byl zlatým hřebem dopoledního múzování street dance. Potlesk a nadšené výskání jen předznamenávaly mimořádný odpolední zájem o taneční dílnu.

Kolem oběda nastal trochu zmatek. Na vině jsem trochu já, protože jsem se při domlouvání naší návštěvy s vědomím, že sem jezdíme už léta, opomněl zmínit, že bychom rádi s dětmi obědvali. V neděli si normálně vaří děti na skupinách samy, ale tentokrát to za ně vzali na sebe vychovatelé, aby si nás děti užili, a ti nakonec dokázali nasytit děti i nás a to přímo pohádkově! Posadili nás ke stolu v nejvyšším patře, jako číšnici nám přidělili od ucha k uchu pořád rozesmátou Irenku a my mohli jen chválit a chválit polévku, řízky, salát a bramborovou kaši, kterými naše žaludky pohladila teta Jitka v roli kuchařky. Následovala káva…a pak už další múzování.

Děti si přenesly ještě před začátkem bubny do tělocvičny, takže se jejich dunění rozléhalo až do vesnice, v jídelně po mě vyžadovali Vašek, Andulka a tři další slečny cikánské písně, pročež zatímco Bob připravoval své malířské nádobíčko, zpívali jsme Duj duj duj a O poštáro zavel.

Oficiálně odpolední program zahájil Paul další várkou kouzel a pak už propukla taneční dílna, malování na obličeje a paže, žonglování a všichni jsme měli plné ruce práce. Jediné, na co už odpoledne nezbyl čas, byla tentokrát bubenická dílna. Nebylo to ale ani tak nezájmem, jako spíš velkým zájmem o ostatní múzické disciplíny. Taneční dílnu jsem musel i tady ukončit skoro násilím, ale po ní následovala ukázka toho, co umí zdejší tanečnice samy – a že bylo co obdivovat! Sestavy sice nebyly originální, šlo o sestavy z programu Hanky Kynychové, do kterého se zdejší DD zapojil, ale na kvalitě prožitku tanečnic i nás diváků to pranic neubralo!

V jídelně pak ještě přidal Paul další várku kouzel, pro tety jsme na rozloučenou přidali reprízu Mezihorek… a nastalo loučení.

Přes obrovský věkový rozptyl dětí jsme si to užili s dětmi my a i podle vyjádření tety Jitky si to náramně užily i děti. Byly skvělé. Všechny!! Mou favoritkou byla asi Anička, které dělala s velkou dávkou talentu i disciplíny vše od hraní divadelního, na kytaru, tance až po žonglování a hru na kytaru. Moc fajn byl i její bráška Vašek, …ale to už se dopouštím nespravedlnosti, protože bych opravdu musel vyjmenovat všechny. Tak aspoň zmíním ještě Danu, kterou znám od naší první návštěvy tady. Je jí 22, dodělává druhý učňák a ráda by jezdila s kamarádkou do Prahy na taneční akademii, kterou vedou Šahen s Jendou. Tak uvidíme co na to paní ředitelka.

I tady jsme mluvili o našich projektech Život nanečisto a PATRON, ale to už patří do jiné rubriky. Tak nashledanou v Pyšelích, nebo třeba na Dračích lodích!!-)

Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Honza Hárovník, Jenda Hlaváček, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Šahen Chačatrjan a Jaroslav KRAKONOŠ Bureš