uskutečněné akce

V sobotu jsme se do Ledec (ne Ledců, jak jsem si doposud myslel) vydali sice už posedmé, ale tentokrát skoro po třech letech. Byl jsem tedy náramně zvědavý, jestli se po naší pravé ruce ukáže někdejší lázeňské čtyřdomí konečně s novou fasádou. Nová fasáda nás sice nepřivítala, ale novinek jsme našli a zažili spoustu. Byly to v první řadě nové děti, i když těch, kdo nás důvěrně znali, tu bylo také hodně. A to nejen odsud. Talentovaný bubeník Denis a jeho sourozenci si nás pamatovali ze Solenic, kde Denis jako malý nemluvící klouček mlátil vášnivě do brače Petra Nikla, další děti nás znaly z benešovského Racka i dalších „děcáků“. Na začátek jsme ale pro jistotu rozjeli představovací kolečko. Spočívalo v tom, že jsme se každý představili jménem a přitom udělali nějaké charakteristické gesto. Vedlejší soused jméno a gesto zopakoval a přidal své. A to se řetězilo dál a dál. Zkuste si to a uvidíte, že to při víc než třiceti lidech není jednoduché. Zdejší děti to ovšem zvládaly levou zadní. K představování jsme přidali to, co každý z nás nabízel: Filip vytvořil kytku, srdce, slona a žirafu z nafukovacích balónků, Šahen nadchl brilantními ukázkami hip hopu, housu a pop dance, piosenkáři zahráli pár písniček, Filip ještě přidal žonglování a venku jsme s Krakonošem ukázali názorně woodkopf. Mimochodem, zdejší kebuláč Vojta mne v prvním klání hladce porazil, Pavel a další jsou také velmi talentovaní, takže bych doporučil panu řediteli, aby pořídil dětem woodkopfová prkna a zařadil tenhle sport do škály těch, kterým se tu věnují. V budoucích soutěžních kláních budou zdejší kebuláči favority!

Oběd proběhl ve velmi družné a přátelské atmosféře. Tedy aspoň podle zpráv od ostatních múzáků. Já jsem čas jejich oběda strávil prohlídkou domova a nově k němu patřícího zámečku. A bylo co obdivovat! V zámečku panoval čilý stavební ruch, ale keramická dílna, posilovna a relaxační prostor, kde se pravidelně scházejí senioři ledečtí i z širšího okolí na „táčkách“, jsou v provozu stále.V patrech se rodí čtyři byty, které budou sloužit částečně jako startovní pro odrostlé chovance zdejšího domova, částečně jako azylové bydlení pro rodiny z Ledec a okolí, kterým hrozí odebrání dětí, protože svou situaci samy nezvládají. Prohlédl jsem si také nově vybavenou školu s multimediálními tabulemi a skvělou počítačovou učebnou, která také slouží kromě klientů DD i lidem z okolí a po zprávě o masopustu, který zde připravili pro celé Ledce a dalších integračních akcích, jsem s panem ředitelem chutě poobědval. Hráli nám k tomu muzikanti z Piosenek a vedle nás Bob krášlil štětci zdejší princezny a junáky.

Pak už jsem se přidal k múzování a chutě si zabubnoval a partou velmi šikovných n¨bubeníků k písničkám kluků z Piosenek, dal si pár woodkopfovýcgh zápasů s Vojtou a spol. a obdivoval žonglérské a taneční reje v tělocvičně. Těch talentovaných dětí tu bylo hodně, ale ještě podstatnější byla chuť a verva, se kterými se do všeho pouštěly. Když k tomu přidám milé „tety“ a pana ředitele, který dokáže svými do konce dotahovanými plány nadchnout i sponzory, lze zdejší zařízení opravdu nazvat domovem. Zázemí rodiny sice nahradit nemůže, ale od doby, kdy jsme sem začali jezdit, se k pojmu domov přiblížilo o neuvěřitelný kus. Těšíme se už teď, s čím se tu setkáme příště. Na shledanou!

Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Šahen Chačatrjan, Piosenki (Vašek Drábek, Zdeněk Hrášek, Honza Matouš), Karel Navrátil + Dixi, Filip Zahradnický, Jarda Krakonoš Bureš