Vytrvalé sněžení nás provázelo na cestě do Lazce, ovšem naše zpoždění měl na svědomí spíš zpožděný kouzelník Paul, který rozšířil naši sestavu ze včerejška.
Když jsme přijeli, vypadalo to trochu na naší přesilovku. Bylo tu totiž jen osm dětí. Po odpoledním návratu tří útěkářů se ovšem síly vyrovnaly. Nálada byla ale skvělá od začátku. Nejdřív se sice trochu styděla Karina, ale příklad jejího přítele Honzy, který si nechal bez obav protáhnout hlavu šátkem, i rostoucí odvaha ostatních nakonec zbavily přehnaného ostychu i jí.
První ovšem přišel při představování na řadu Marwan. Ten se totiž už včera v Nymburce prohlásil za nejmladšího múzáka. Představil své nástroje a vyzval nás k cestě do Arábie. Jako v hady tančící na orientální melodie se proměnily 4 děti, nejsilnější dojem ovšem udělala hadí dvojice Nikoly s Alžbětou. Tentokrát jsme se stihli nejen s kluky z kapely TASK zastavit na poradu, ale podmínky v PEPOVI dovolily, aby se muzikanti zúčastnili představování a dalších akcí. Alžběta opět zazpívala úvodní píseň, při níž jsme přizvukovali a bubnovali, Adam předvedl některé ze svých nesčetných triků s míčky, Paul ukázal dětem několik neuvěřitelných kouzel a pomalu jsme se přesouvali do hudebny. Protože ale aparatura ještě nestála, přesunuli jsme se do dlouhé prosklené chodby, kde jsme pak holdovali woodkopfu.
I tady jsme zjistili, že woodkopf (souboje s vyváženými speciálními fošnami na hlavě) napomáhají soustředění a kupodivu s ním mají větší potíže neposedové a šídla. I tady osvědčily své schopnosti dívky, zejména Katka a Karina, ale nijak za nimi nezaostali ani kluci, v čele s Honzou a Míšou. Problémy měl snad jen malý Patrik a ty byly právě způsobeny jeho nadměrnou živostí, která u všech ostatních činností byla spíš kladem.
Než se z dětí stali talentovaní „kebuláči“ (skla v chodbě zůstala naštěstí celá), kapela byla nazvučena a mohli jsme se dnes poprvé oddat křepčení v rytmu rock´n´rollu. Přitom nám tak vytrávilo, že jsme velmi přivítali pozvání k obědu.
Telefonicky nás připravovali na prostší stravu, ale teta Blanka nás překvapila opakem.
Její zeleninová polévka byla tak dobrá, že jsme si skoro všichni přidávali, unikátní bramborový salát a karbanátky stejně skvělé a to na nás ještě čekalo překvapení v podobě jedinečných zákusků, které jsme ovšem skoro hltali při přípravě na odjezd. Do toho bylo ovšem po obědě ještě daleko.
Po čtvrthodince klidu jsme se shromáždili opět v obýváku, kde nám nejdřív Alžběta přečetla jednu z unikátních afrických pohádek, zatímco si Bob v jídelně připravil své malířské nádobíčko. Ke slovu pak přišel Paul, který nejen kouzlil a do kouzlení zapojil nejen děti, ale také tetu Blanku, ale pak si půjčil mou kytaru a zrežíroval dramatickou píseň strašlivou o hyenách a olupovači mrtvol. Lupiče (Lukáš) hyena Nikola pěkně kousla do krku, ale jinak se odehrál horror bez krveprolití. Nikolu pak Paul posadil na židli, kterou měli zvednout čtyři mladící jen na prstech. První pokus se nezdařil, při druhém se Nikola začala vznášet, ale nakonec spadla, protože levitace nebyla vyvážená. Ani tady naštěstí nedošlo k úrazu.
Při občasném venčení Dixiny se s ní místní hodný hafan Alf snažil navázat bližší vztah, ale Dixi dávala přednost dětem. S těmi jsme se pak přesunuli do hudebny, kde nám předvedli trochu breaku, v němž vynikal zejména malý Patrik. Ten se také spřátelil s velkou loutkou kouzelníka Adalbrechta. Adam předvedl neuvěřitelnou smršť žonglérských triků, Marwan zahrál sugestivně tři arabské písničky a pak nastalo všeobecné řádění, křepčení a pění s ukázkami tanečních prvků v podání malého Patrika.
K jednomu českému rokenrolu jsem si půjčil od Lukáše mikrofon i já a bubny kolovaly snad mezi všemi účastníky. Jen Ivetka vytrvale zastávala roli fotoreportérky, kterou za celý den opustila jen při obědě, kdy se proměnila v servírku a při jednom kouzlu, kdy se stala s Nikolou asistentkou Paula. Škoda. Při její malé postavě a svých skoro dvou metrech bych ji byl rád vyzval k tanci. Tak třeba příště. K tomu příště už nás hnal čas. Takže jsme sbalili s vydatnou pomocí dětí aparaturu. Zalitovali toho, že už nestíháme vychutnat Blančiny cukrářské skvosty v klidu a po složitých přesunech aut ve sněhu a troše koulování se vydali do Prahy. Ať je to „příště“ co nejdřív!
A milá teto Blanko: prosím o slíbené recepty i o fotky od Ivetky!!!
Principál Múz
Karel K. Navrátil
Návštěvníci/účastníci: TASK (Lukáš Taverna, Marek?, Rosťa?) Alžběta Kostrhunová, Adam Jarchovský, Bob Hochman, Marwan al Solaiman, Karel Navrátil + Dixi, Paul Merild; Jarda Krakonoš Bureš