uskutečněné akce

Plzeň je pro nás městem bloudění. Dokonce jsme museli volat Karlovi, který tentokrát zůstal doma, abychom se dostali na místo určení, tedy za zdejšími dětmi. Jelo nás málo, protože i v našich řadách řádily choroby, Jacquese Molibu postihla dokonce nebezpečná nemoc zvaná zapomnětlivost, ale radosti jsme si s dětmi užili i tak dost.

Přesto bylo jejich první reakcí spíš rozčarování: „A to s váma dneska nepřijeli BENGAS?“„A kde je ten černoch?“ Obě otázky jsme zodpověděli, africkou Tambolaka namokili si zazpívali i bez Jacquese a děti pomalu roztávaly. Slíbili jsme jim urychleně poslat aspoň CD BENGAS a naši malí kamarádi přicházeli na chuť i jiným múzickým projevům než jsou žhavé cikánské a africké písničky. Rosťa s kontrabasem a Honza s houslemi spustili sérii lidovek, z nichž největší úspěch měla „Stará bába jede“. Úspěch byl tak velký, že ji děti zpívaly i po obědě a před loučením.

Pak přišly na řadu pohádky, přesněji Macourkova povídka o elektrickém úhoři a Kiplingova pohádka o velrybě. Při nich děti pomalu ožívaly, ale pořád to nebyly ty nespoutané bytosti, jaké jsme poznali v létě na táboře V Tišině, nebo při naší podzimní návštěvě zdejšího DD. Děti hrály, režisérka Hanka Kusnjerová dělala všechno možné, povídalo se o tom co jsou šle, proč je elektrický úhoř elektrický, ale pořád to vypadalo, jakoby drápek venkovní zimy zůstával některým dětem na tvářích.

Zlom přivodili Paul a Renata, kteří si ve vedlejší místnosti nachystali sérii žonglování a magie. Renatě při žonglování slušně sekundoval Václav a Paul si škodolibě vybral jako asistentku jednu z tet. Ta ovšem v tomto případě nevděčnou roli nesla hrdinně.

Oběd proběhl v klasickém „múzickém“duchu, seděli jsme rozesazeni mezi děti a mohli si tak s nimi povídat. Na obligátní obhlídku dětských pokojů se ovšem vydala jen Hanka.

Nu a po obědě nastala další múzácká premiéra. Arabskou pohádku o kouzelné kozičce si totiž děti zahrály hned dvakrát za sebou. Nejdříve si ji malí herci četli, řekli si jak by mělo vypadat ztvárnění jednotlivých rolí v činohře a pak nastala ona druhá verze jevištní. Hlavní role Kajsúna se ujal žonglér Václav, který mimochodem glosoval proměnu koziččiných slz v perly slovy „ty vole“, stařenu proháněnou tentokrát dvěma psy hrál Kristián a o psí role se podělili Vítek s Honzíkem. V kozičku se proměnila Darinka a pohodlné role téměř stále ležícího otce se zhostil Vojta.

Po pohádce začalo další pásmo magie, v němž tentokrát Paul naučil dvě kouzla a na řadu přišla také varianta na příběhy Kocourkovských.

A po kouzlech se přece jen dostalo na žhavé rytmy. Hanka učila děti flamenco a doprovodem se stali do nekonečna, ale ne do omrzení opakovaní Slavíci z Madridu. Zřejmě puberta způsobila, že tanečníci byli zpočátku dost ostýchaví.

Následné loučení nebralo konce, provázelo je asi 25 „posledních“ písní, utrpěli jsme porážku v Černém Petru a na závěr samozřejmě nechyběly ani romské písně. Bengas sice do Plzně nepřivezeme ani příště, ale určitě se za zdejšími dětmi budeme těšit.

Návštěvníci/účastníci: Hanka Kusnjerová, Renata Němečková, Paul Merild, Jan Rychta, Rosťa Tvrdík; Jaroslav Krakonoš Bureš (řidič, bludič a kameraman)