uskutečněné akce

Na první výjezd roku do Sázavy jsme vyrazili kvůli onemocnění cellistky Alice spíš jako muži dětem a to ještě jeden z tanečníků Šahen zaspal, takže za námi dorazil až dodatečně autobusem. Přivítání nám to ale nijak nepokazilo.

V trochu chladné jídelně jsme zjistili, že aparaturu sem vezeme zbytečně, protože tu všechno, včetně varhan, soupravy bicích a spousty komb i velkých beden se stojany mají. Už na tom je vidět, jak se teta Alena (ředitelka, která v době naší návštěvy ležela s chřipkou) stará o to, aby děti měly s čím rozvíjet svůj talent. Roli moderátora jsme opět přenechali Marwanovi. Neodpustil dětem ani nám představovací kolečko a už při něm bylo zřejmé, že tady půjdou děti všemu, co jim nabídneme ochotně vstříc. I mystifikacemi tentokrát docela šetřil. Jen ze mne udělal doživotního 17letého mladíka, začátky Jendova tance přisoudil tomu, že se mu často chtělo čůrat a jeho tanec byl vlastně formou, kterou tohle puzení zaháněl, a když před polednem dorazil Šahen, označil ho za někdejšího vášnivého opraváře lokomotiv. Děti mu ale tentokrát nenaletěly a vše probíhalo skvěle i bez dalších mystifikací. Marwan ještě přidal i svou bajku - dialog kladiva s hřebíkem, kterou děti ocenily smíchem. Honzovo představení žonglování přerušoval potlesk, Bob, překvapen mou výzvou zahrál Dylanovo klepání na nebeskou bránu, já přidal Mezihorky se spontánním dětským sborem a Marwan arabskou flétnou „budil hady“. To byl jediný moment, kdy se větší děti trochu styděly zapojit do hadího tance, takže nastoupil Jenda a předvedl úžasného hada v duchu street dance. Na výzvu k předvedení něčeho múzického samotnými dětmi vytáhli kluci asi čtyři kytary (další důkaz péče o talenty :-), které jsem jim naladil a malí kytaristé zahráli Colorado a Hvězdáře. Před obědem jsme ještě v jídelně předvedli s Marwanem ukázku woodkopfu, který si nadějně vyzkoušeli i Pavel, Honza a Martin a pak už přišel zlatý hřeb dopoledního múzování – brilantní ukázka streetdancových tanečních stylů v podání Šahena a Jendy. Jídelna se otřásala potleskem a nadšeným výskáním.

Skvělý oběd jsme si užili společně s dětmi a po obligátní kávičce v patře jsme se sešli se zpěvačkami Klárou, oběma Kristýnami a Bárou (v roli notového stojanu), kytaristou Pavlem a bubeníkem Robertem, aby nám předvedli Hvězdáře tentokrát s využitím aparatury. Robert precizně držel rytmus a Pavel doprovázel jen s malou trémou a děvčata zpívala čistě a s chutí.

Pak už jsme se rozdělili a celý „děcák“ rozezvučely hudební nástroje, taneční hudba a dětský jásot. Až pod střechou byl Bob obležený ochotnými modely včetně tety Nadi a žonglér Honza s žonglovátky, které permanentně létaly vzduchem zásluhou dětských rukou. Nejpilnější byli Dan, Jakuh a Matýsek. V prvním patře Marwan otevřel bubenickou dílnu, ve které jsme se usadili a různé rytmy cvičili s Pavlem, Romanem a Petrem, které později doplnila Věra a její přítel Filip, který tu byl na celodenní návštěvě. No a dole v jídelně měli Šahen s Jendou v taneční dílně narváno nadšenými adeptkami tance, které posílil bezvadně tančící bubeník Robert.

Kvas a tartas trval celé odpoledne a taneční dílnu jsme museli nakonec ukončit skoro násilím. Zapálení žáků i učitelů bylo takové, že by asi vydrželi dřít nejrůznější kroky a pohybové variace až do noci. Protože nás ale čekaly v Praze povinnosti, museli jsme se rozloučit.

Odjížděli jsme spokojeni a plni radosti ze sdílení dne a všeho čím jsme ho naplnili se skvělými dětmi. Sice jsme nestihli všechno, co jsme chtěli (nedostalo se např. na Šrutovy Lichožrouty, které mi přinesla Bára po zmínce, že i tady pračka žere ponožky, ani na Tambolaka namokili, které si vyžádal Pavel), ale radost z toho, že tady je o děti postaráno po všech stránkách převážila i nad zklamáním z výsledku prezidentských voleb. Dokonce jsem tu našel i adepty na účast v našem novém projektu PATRON, ale o tom až někdy příště.

Brzo na shledanou kamarádky a kamarádi ze Sázavy!!!

Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Honza Hárovník, Jenda Hlaváček, Marwan Alsolaiman, Karel Navrátil + Dixi, Šahen Chačatrjan a Jaroslav KRAKONOŠ Bureš