uskutečněné akce

Do Nymburka jsme vyrazili z Prahy zasněžené dvěma auty. V tom druhém jela nováčkovská kapela Lukáše Taverny Task. Obavy z kalamitních komplikací se sice nepotvrdily, ale nestihli jsme se s kapelou dostatečně domluvit a na průběhu výjezdu to pak bylo přece jen trochu znát. To ale předbíhám…

Už po vstupu do hlavní budovy nás překvapila změna prostorů, která se odehrála od naší poslední návštěvy - místo „dramatického“ pokoje v zádveří nám posloužila nová herna – malá tělocvična naplněná různými přístroji, balony, bazénem s malými balonky, sítěmi, pytli a dalšími tělo procvičujícími vymyšlenostmi. Cesta do ní byla trochu jako putování labyrintem, ale jinak nádhera. Upřímně jsem dětem záviděl.

Začátek jsme ale nasměrovali do obýváku v prvním patře, kde jsme sice byli dost natěsnáni, ale útulný prostor byl pro představení a sblížení určitě příznivější než akusticky nevhodná herna a jídelna.

Představení probíhalo klasicky, nejdříve se představili jednotliví múzáci a předvedli něco z toho, co jsme přijeli dětem nabídnout. Adam zažongloval s míčky, Alžběta zazpívala s naším bubenickým doprovodem (Marwan a Karel) a strhla svojí nakažlivou energií ke zpěvu i děti. Marwan pak vytáhl arabskou flétnu a s humornou nadsázkou všechny přestěhoval do Arábie na tržiště. Z dětí se stali hadi, tančící na zvuky flétny. Začal to velmi vydařeně velký David, kterého následovali další děti. Nejdojemnější byl asi malý Davídek, který dělal vytrvale hadí dřepy, aby nakonec zjistil, že na něj už nevybyla sladká odměna…a rozplakal se. Naprostá jednička v převtělování byla ovšem naše Alžběta. Její hadí kreace byla malým uceleným baletním číslem. Také sklidila dlouhý potlesk a obdiv všech přítomných…

Po představování došlo na woodkopf. Tentokrát byl ztížený tím, že jsme se mu věnovali na zasněženém a občas i ledem pokrytém dvoře. K žádnému úrazu ale nedošlo, prkno na hlavě si vyzkoušeli malí i velcí a k našemu překvapení se jako nejtalentovanější „kebuláči“ ukázaly Veronika a Marcela. Ani kluci nebyli bez talentu, ale holky byly jasně lepší. Možná to bylo tím, že se dokázaly lépe soustředit, což je základní předpoklad úspěchu v této nové sportovní disciplíně.

Před obědem došlo ještě na první hudební set kapely Task…a bylo to i pro nás velké překvapení. Plnokrevný rock´n´roll s obrovskou dávkou energie, kterou hýřil zejména poloviční Ital a kapelník Lukáš Taverna. Tahle muzika sice není zrovna krevní skupinou dětí z děcáků, ale tady na ně zabrala úžasně. Tanec, řádění všeliké a radost prýštily na vše strany a prosakovaly snad i skrz zdi.

Následoval oběd – hotové kuřecí orgie…pro děti, nás hosty i pro Dixinu, miláčka všech dětí.

Po obědě nás děti provedly svými pokoji a my zaznamenali ještě větší změnu oproti minulé návštěvě. Zařízení je vesměs hezké, ne honosné, ale útulné i účelné, ze všeho dýchala pohoda a jednoznačně zlepšená atmosféra. Nešlo ovšem jen o zařízení, ale i změny v prostorovém řešení rodiny simulujících skupin. Gratuluji!

Když jsme se zase shromáždili v jídelně, dostal se do obležení Bob Hochman, se svými barvami a štětci. Adeptů na pomalování obličejů a končetin bylo najednou až příliš, ale Bob to zvládl mistrně a ke konci návštěvy se už mohl zapojit i do dalších aktivit.

Adam předvedl ucelenou sadu mistrovských žonglérských kousků, které doprovázel vtipnými glosami a komentáři. Děti kulily oči, smály se a byly velmi naladěny na to, aby se osvojily základy žonglování. Mimochodem – jak žonglování, tak woodkopf se ukazují jako účinné terapeutické instrumenty pro děti hyperaktivní a děti s poruchami soustředění.

Jak žonglování, tak při bubnování opět vynikal zdejší sportovec David, ale při bubnování mu „šlapal na paty“ i hyperaktivní rošťák Martin.

V jídelně se dostal ke slovu i Marwan s arabskými písněmi a děti se spontánně zapojily do česko-arabské „Vyšlo slunko…“, kterou mezi sebou nazýváme „Mléko od krávy“

V kolové hře „Čuka Čau“ se zpočátku ukazovala nižší soustředěnost dětí, s níž si ovšem Alžběta hravě poradila, byť se zapojením silnějšího hlasu. Pak už děti hrály s nadšením a do finálových kol se kupodivu dostaly i děti velmi malé. Dvojici vítězů tvořili nakonec za místní Honza a za Múzy chronický vítěz Adam. Z Alžběty pak ovšem vyklouzlo, že ho nechává občas vyhrát, aby se netrápil. Tak uvidíme příště.

Mezitím, co se děly věci poutavé v jídelně nacvičovaly Věrka se Sylvou vystoupení v opuštěné herně. Škoda, že trvaly na překvapení a nepustily k nácviku Alžbětu, která by jejich choreografii určitě hodně pomohla. Při předvádění dětských dovedností v herně Věrka ještě přidala částečné karaoke na tklivou píseň Lunetiků. Osvěžení přinesla taneční skupina HANA MONTANA (Veronika s Marcelou, na začátku i na konci doplněné aktivní sólovou kytaristkou“.

V breadu opět exceloval David, ale úspěšně mu sekundovali i Martin, Milan a další. V nymburské DD bylo při naší návštěvě velké procento opravdu malých dětí – Mireček, Davídek, Venoušek.

Mrňousové si vyžádali často naši individuální péči a pozornost, takže jsme se ne vždy věnovali dostatečně všem. Bylo to také částečně způsobeno tím, že „tety“ přivítaly po dlouhé třídenní službě náš příjezd jako příležitost si aspoň na chvíli „odfrknout“ a děti trochu jejich nepřítomnosti využívaly. No a do třetice byla důvodem možná až příliš velké nespoutanosti odpolední zábavy ona neuskutečněná porada s kapelou TASK. Lukášovi je totiž sice přes třicet, ale je v něm velké, trochu rozjívené dítě a mnohdy nám dalo víc práce ukáznit jeho než samotné děti.

Finále s kapelou bylo opravdu hodně vervní a i moje otrlé bigbíťácké ušní bubínky trpěly tak, že mne spolu s Dixi a taky s Mirečkem („já už nechci poslouchat hudbu…a nikdo mě tam neposlouchá“) vyhnaly na chvíli ven do klidnějších prostor domu. Stejné potkalo i Alžbětu, která v obýváku pracovala s malým Venouškem, který má opravdu hodně složitou kombinaci chorob a postižení. Při tichém bubnování ovšem ukázal neuvěřitelný smysl pro rytmus a vnímavost, kterou by člověk od takto postiženého dítěte nečekal.

Všechno řádění v herně ale skončilo bez následků na tělech i duších a loučení bylo provázeno obecným uspokojením.

Těšíme se na návrat a doufáme, že na něj nebudeme čekat moc dlouho.
A ještě něco…protože jsme zapomněli v Praze fotoaparát, nemáme tentokrát vlastní fotky z akce, takže prosíme o fotodokumentaci tety z Nymburka, kterým předem moc děkujeme!.

Principál Múz
Karel K. Navrátil

Návštěvníci/účastníci: TASK (Lukáš Taverna, Marek?, Rosťa?) Alžběta Kostrhunová, Adam Jarchovský, Bob Hochman, Marwan al Solaiman, Karel Navrátil + Dixi; Jarda Krakonoš Bureš