uskutečněné akce

Při návratu do Litoměřic, již třetím, jsme si v autě pročítali zprávy o předchozích návštěvách a začali se celkem pochopitelně těšit. Nejen, že jsme jeli do nejhezčího DD, ale také děti, za nimiž jsme se vydali slibovaly zážitky víc než příjemné. Náladu nezkazila ani zapomenutá kamera a naše očekávání byla dokonale naplněna.

Nejdříve jsme se ovšem setkali s pro nás zbrusu novými tetami. Opravdu nová byla ve skutečnosti jen jedna, ale pro nás to byly všechno tváře neznámé. Ty známé přiběhly za chvilku. Skoro se všemi dětmi jsme už znali a vlastně jsme jen navazovali na to, co jsme s dětmi zažili při návštěvách předešlých.

Protože jsme tady ještě nehráli pohádku, přišla na řadu tentokrát. A to ta nejoblíbenější, africká O líném zajíci. Vypravěčem byl David Novotný, Věrka Slunéčková s pomocí Karla se ujala trochu chaoticky režie a všechny herecké role obsadily děti. Opravdu skvělý byl zajíc v podání blonďáka Michala, který zvládl všechny polohy zajícovy proradnosti, záludnosti a úlisnosti. Na lva byli dva herci. Text četl velký Jára a pohyby s královským řevem obstarával Michal tmavovlasý. Ten se mimochodem později ukázal jako skvělý žák Renaty z naší minulé návštěvy a předváděl velmi obstojné žonglování s pomeranči. Všestranně talentovaná Lucka se proměnila v gazelu, roli antilopy si rozdělili Patrik a Anetou a rosničkou se stal malý Martínek s čepicí, která ho maskovala na berušku.

Chválit pohádku by bylo nošením dříví do lesa. V litoměřickém DD totiž jsou děti dobré ve všem do čeho se pustí. I tradiční písnička Mezi horami v nich měla hned skvělý sbor, pamatovali si Jacquesem před rokem naučenou africkou Tambolaka namokili a kouzelník Paul v nich měl skvělé pomocníky. Mezi nimi vynikal hlavně do všeho žhavý Olda, kterému pranic a v ničem nepřekážely brejličky s okluzorem.

Ještě před obědem se dětem představili i Bengas a jako obvykle byli pro děti i pro tety zjevením. Kvůli jejich písničkám jsme trochu odložili oběd, ale nevadilo to ani paní kuchařce.

Při obědě jsme se rozsadili mezi děti a dověděli se leccos z toho, co se v jejich životech událo od naší poslední návštěvy. Při následující prohlídce dětského domova se uplatnil náš novic výtvarník Matěj Němeček, který pomohl malému Martínkovi dotvořit hadrovou panenku na princeznu, opět jsme obdivovali krásný výhled a domluvili se s Luckou, která absolvovala první kolo soutěže Super Star, že nám zazpívá za doprovodu Bengas. Po kávě se tak také stalo a Bengas se opět ukázali jako dokonalí profíci, kteří zvládli doprovodit 2 malá křídla tu nejsou , Modlitbu pro Martu, V Montgomery bijou zvony, Jó třešně zrály i další písničky. Škoda, že Lukáš, jehož diplomy za výkony v tanečních soutěžích zdobí zdejší knihovnu neměl k dispozici tanečnici a smutek po návratu ze čtrnáctidenního pobytu doma mu sebral náladu k sólové taneční exhibici, k níž hudba Bengas přímo vybízela.

Nu a po Bengas jsme se zase přesunuli vedle k obnovené hře s pomeranči. Na papírovém kruhu, jehož tvar děti evidentně těšil a inspiroval, se malovaly a kolem kruhu vyprávěly příběhy, které se od původní „pomerančové legendy“ zásadně lišily. Hlavním hybatelem byla Věrka, ale příběh podstatně posunoval i David Novotný a samozřejmě také výtvarník Matěj. Ještě podstatnější ovšem bylo, že se opět zcela spontánně zapojovaly děti různého věku a vznikaly velmi překvapivé situace i nečekané pointy.

V průběhu pomerančování šli Karel s Luckou a Michalem vyvenčit psy a samozřejmě se dostala ke slovu i Dixinina specialita – lezení na stromy.

Pak zazářil kouzelník, tentokrát i v roli vypravěče kocourkovského příběhu, v němž si roli přitroublého starosty ne zcela dobrovolně zahrál principál Karel.

Protože čas opět letěl rychleji než nám všem bylo milo, přišla na řadu poslední série písní Bengas, na nichž kupodivu nebyla znát únava z týdenního maratonu při doprovázení soutěže Miss Gypsy.

A nastalo loučení. Tety nám slíbily, že nám pošlou fotografie z naší návštěvy a my jsme slíbili, že se sem zase vrátíme. A rádi.

Návštěvníci/účastníci: Věra Slunéčková + Vojta, Bengas (Miguel, Martin, Radek, Robert), Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Matěj Němeček, David Novotný; Jaroslav Krakonoš Bureš, Klára Chábová