Přes lock-down jsme přijali některá pozvání k návštěvě dětských domovů. Cílem návštěv bylo prohloubení, nebo navázání spolupráce s projektem PATRON. Dvě návštěvy jsme sice kvůli covidu skrečovali, ale v pondělí 29.3. jsme, vybaveni patřičnými potvrzeními a prohlášeními, vyrazili na Vysočinu na trojnásobnou návštěvu zdejších DD. První jsme navštívili Senožaty. Přestože dětský domov sídlí v jediném paneláku ve vesnici, což působí trochu bizarně, máme z několika múzáckých návštěv zkušenost, že tu s dětmi pracují velmi dobře. Svědčí o tom mj. několik tady vychovaných vysokoškoláků i to, že jsou s mnoha dětmi ve spojení i poté, kdy odtud odešly a postavily se, poměrně často úspěšně, na vlastní dospělé nohy.
S paní ředitelkou Bouchalovou jsme probírali nejen dosavadní mnohaletou spolupráci, ale i možnosti oslovení potenciálních patronů a patronek prostřednictvím DD a jeho kontaktů. To ostatně byl, kromě oživení kontaktů hlavní důvod naší cesty. Zájem zařízení a dětí z DD na Vysočině o projekt PATRONa je totiž značně vyšší než počet námi na Vysočině získaných a proškolených patronů a patronek. Domluvili jsme se s paní ředitelkou na tom, že osloví místní obyvatele i příznivce zdejšího DD s možností stát se patronem a po rozhovoru plném souznění se rozloučili.
Ze Senožat jsme se za stejným účelem přesunuli do Telče. Zdejší pan ředitel Opravil byl stejně vstřícný a pohostinný jako ředitelka v Senožatech a kromě společně sdílených lamentací na nedostatky systému a konstatování, že dětské domovy jsou vnímány institucemi trochu jako přítěž, jsme probrali samozřejmě to, jak se tu s pandemií vyrovnávali a vyrovnávají a pak i možnosti oslovit a získat prostřednictvím pana ředitele adepty a adeptky patronství v Telči samotné a jejím okolí. Vzhledem k tomu, že je pan ředitel telčský zastupitel, fotbalista a je aktivní i v dalších oblastech občanského života, doufáme, že se s jeho pomocí podaří PATRONa dostat víc do povědomí zdejších občanů a z některých se patroni stanou.
Z Telče jsme se vydali do Jemnice, kde nás ovšem nečekala jen paní ředitelka, ale kromě vychovatelského kvarteta i děti. Těm všem jsme projekt představili /dámám v útulné přijímací místnosti, dětem pak v jídelně/ a zájem jak ze strany pracovníků dětského domova, tak ze strany děvčat i některých kluků byl až nečekaně velký. Ze spanilé jízdy Vysočinou jsme se tedy vraceli plni naděje, že i tady se PATRON rozjede méně škobrtavě než doposud.
Po čtyřech on-line akcích projektu Patron (2 supervize, školení adeptů patronství a porada týmu) jsme se s Lukášem Talpou vypravili pro změnu do dvou „děcáků“ Ústeckého Kraje. Účel cesty byl stejný. Ani v tomto kraji se nám nábor patronů dlouhodobě moc nedaří, i tady chceme tedy využít dobrých vztahů s dětskými domovy k vytipování a oslovení možných kandidátů patronství. První nás čekal DD Krásná Lípa a tamní paní ředitelka Wernerová. Jednou jsme museli návštěvu zdejšího DD kvůli chumelenici odložit a meteorologové i tentokrát hlásili, že se mohou čerti ženit, ale nevzdali jsme to ...a vyplatilo se. Na místě jsme zjistili, že paní ředitelka je původním povoláním dětská psycholožka, což může být pro děti hotovým požehnáním. Psychologové jsou totiž v DD velmi nedostatkovým a zároveň velepotřebným profesním artiklem. Změny, jež se ve zdejším DD za dva roky pod vedením paní ředitelky udály, jsou vesměs ve prospěch dětí a doufejme, že spolupráce s projektem Patron bude dalším posunem v tomto směru. Příjemný rozhovor s paní ředitelkou (viz fota) se trochu protáhl, byť jsme řadu témat jen nakousli. Z Krásné Lípy jsme tedy vyrazili s mírným zpožděním. Pan ředitel DD Lipová u Šluknova Moravec nás ale i tak přijal vřele. Za deset let, kdy jsme tu byli s Můzami naposledy (2011), se tu hodně stavělo a většina domů už není zpustlá a šedá. I dětský domov samotný prošel řadou změn, bohužel nechyběly ani neblahé (jedna paní vychovatelka covidu podlehla). Pan ředitel (také rumburský radní i jinak velmi aktivní) působí přes všechny trable s pandemií a totálním přetížením všech zaměstnanců energicky a optimisticky. Projekt Patron ocenil a slíbil, že se pokusí ho všude v okolí prezentovat jako účinný způsob pomoci dospívajícím v dětských domovech. Je pravda, že pro zdejší děti jiná cesta k patronům než přes místní organizace a spolky není. Dojezd do Lipové odjinud by byl pro patronský vztah doslova vražedný. To jsme si ostatně ověřili při zpáteční cestě, kterou navíc provázely změny počasí vpravdě aprílové, jak dokumentují fotky skrz přední sklo auta.
Obě spanilé jízdy naplnily naše očekávání, a navíc jsme vzápětí dostali 4 nové přihlášky do projektu z Jemnice. Tak už potřebujeme jen ty nové patrony a patronky z Vysočiny a Ústecka...
A na závěr stále platné pozvání:
VÝSTAVU MÚZY DĚTEM V PORTHEIMCE lze po telefonické domluvě i nadále navštívit. Individuální komentované prohlídky dojednáte na mém tel. 602 66 42 42.
Karel Navrátil – principál Múz dětem a koordinátor projektu Patron