uskutečněné akce

Do Frýdlantu vyrážíme s bongy, kufrem plným barev, pár nástroji a hbitými nohami tanečníků. Takže: Krakonoš, Bohumír Bob, Pedro, Alička, Šahen a Dominika- ti dva vůbec poprvé a já. V dětském domově nás sice moc nečekají, přijíždíme v čase oběda na skupinách a máme počkat, navíc část dětí vyrazila s tetami na výlety, máme tedy jen pár duší, ale už se chystáme. Prostor v jídelně, abychom se mohli učit tančit, stolek na Bobovy palety, bubínky z futrálů ven.

Děti se po obědě postupně scházejí, bohužel ani na chvilku nevíme, kolik jich je celkem, protože nepřetržitě přicházejí a odcházejí, ale nevadí, my jsme komplet, představujeme se a je nasnadě, aby Frýdlant rozšířil skupinu dětí, které si mohou společně zazpívat lingalsky, že „ať jdu, kam jdu, Bůh jde se mnou.“ Zpívání je trochu nesmělé, ale Evička, která jinak ráda hraje fotbal, zachraňuje. Šahen a Dominika mají připravenou sestavu, kterou se spolu s nimi učíme, a jsou báječní. Tolik názorných vysvětlení! Nakonec si dáváme betl, taneční souboj na dva týmy, no, jedna strana má o tanečníka navíc, Don totiž tančí výborně! Ale entuziasmus nechybí ani straně druhé. A Bob zatím začal malovat, povídáme si pohádky a skupinka trpělivých se učí držet tempo s Pedrovými domorodými rytmy.

Pak už jdeme ven, stejně se nám část dětí ztratila do bazénu. A tak vyndaváme prkna na woodkopf, Krakonoš a Pedro dávají instruktážní souboj, menší děti zkouší nosit prkna ve dvou, možná, že by mohla vzniknout deblová varianta souboje? Některé mezitím žonglují s Alicí. A protože jedna skupina, která nocovala venku a přišla později, zas ven nocovat odchází, pomalu ukončujeme program, Pedro musí na vlak, dává se do deště a my budeme mít ustláno v protějším domě dětského domova.

Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Bob Hochman, Marie Hodinářová, Dominika Horová, Šahen Chačatrjan, Pedro Ngonga a Jaroslav Krakonoš Bureš