uskutečněné akce

Mimořádně v pátek odpoledne jsme dorazili do Domu tří přání.

Odpoledne jsme zvolili proto, že se v Praze vyskytoval fenomenální Víťa Marčík a bylo nám líto to nevyužít pro děti. Když jsme dorazili, zjistili jsme, že i při malém počtu návštěvníků možná budeme hrát přesilovku. Azylový dům se totiž nečekaně vyprázdnil a děti ze STŘEPu, které byly ohlášené nakonec nedorazily. Celou akci to ovšem nijak nepoškodilo. Možná právě naopak. Zdejší mladé a sličné tety jsme si téměř mohli plést s klienty nejen věkem, ale i ochotou spolupracovat při všeobecném múzování.

Písničky Mezi Horami byla připomínkou návštěvy minulé a příslibem budoucího. Následovala Paulova kouzla a po nich pověstný zlatý hřeb - Šípková Růženka ve svébytném podání a pojetí Víti Marčíka. Velmi originální divák Honzík nedal Víťovi nic zadarmo. Když hrál na flétny při současném držení dvou loutek, oznámil mu Honzík „kouká vám na pindík“ a přibližně v půlce pohádky se po Víťově nevinné poznámce urazil a se slovy „tohle mě nebaví“ odešel vedle. Později jsme zjistili, že Honzík je vášnivý vyznavač komiksů a PC her a v podstatě ho dostala jen možnost povídat si s kouzelníkem a dotýkat se loutek. Nás ostatní Víťova Růženka dostala všechny a všichni jsme také byli zapojeni. Někdo držel 17 let Růženku, naše Klára se stala „sáčkovou“ – držela sáčky na loutky, ale všichni jsme zpívali tleskali a mávali. Samozřejmě mimo Honzíka.

Druhý Honza, asi o 6 let starší byl překvapivě ochotný a kultivovaný mladý muž, vášnivý tanečník, který se ovšem kupodivu nechytil při španělských tancích v podání Hanky. Ta dětem tanec nejen bravurně předváděla, ale také přibližovala slovem. Bohužel, do tance jsme se pustili jen my dospělí. Možná neměli odvahu proto, že se místní vyhlášený tanečník na španělské rytmy nechytil.

Děti si ale užívali i tak. Neuvěřitelně na nás působil hlavně hyperaktivní František, který se tentokrát zklidnil a byl schopen soustředění, jaké jsme u něj ještě nezažili.

Dvojčata Kristýna ( poznávací znak brýle) a Anička se také zapojovala ochotněji než dříve a hrála si s námi i s Dixinou naprosto bez zábran. Ať už šlo o animování písničky Mezi horami, nebo o Paulovu hudební bajku o myšákovi Fredovi nebylo třeba nikoho přemlouvat a radost ze společného „múzování“ byla společná a nelíčená.

A ještě musím pochválit mladé hostitelky, skvělou bábovku i kávu.

Jediný moment při, kterém nás trochu zamrazilo nastal při Víťově otázce, zda děti umějí odpouštět. Vesměs negativní odpovědi lze sice přičíst řetězové reakci, ale z dětských úst zní taková slova hrozivě. Tak ať se naučí děti odpouštět. V životě to budou moc potřebovat.

Návštěvníci/účastníci: Hanka Kusnjerová, David Landštof, Víťa Marčík, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi; Klára Chábová,Jaroslav Krakonoš Bureš