uskutečněné akce

Všechno je jinak. To je asi nejvhodnější motto pro tuto akcí.

Páteční výjezd do tábora Dobrodějek v Rokytnici nad Jizerou jsme museli zrušit na prosbu hlavní Dobrodějky Míši. Majitel objektu, kde se tábor konal, dělal děvčatům i dětem scény a Míša dramatickou situaci nechtěla naším příjezdem dál komplikovat. A dobře udělala, protože bychom asi směrem k hulvátovi řvoucímu na děti a dívky nemlčeli!

Zůstali jsme tedy na noc v Praze a před cestu do DD Sedloňov, kde jsme nebyli už 7 let, jsme v sobotu předřadili výlet v duchu někdejších akcí Múzy sobě. Tentokrát spíš muži sobě, protože obě děvy, které s námi měly původně jet, ve finále nemohly. Výlet přes bazén v Přibyslavi, Hunčovské hory, restauraci Hvězda v Broumovských skalách s neuvěřitelnou restauratérskou dynastií Nováků a návštěvu skvělého výtvarníka a přítele Múz Jirky Samka i jeho ženy v barokním domě v Polici předčil i naše nejsmělejší očekávání a sny. Do Sedloňova jsme navíc dokonce jeli kousek přes Polsko.

Uvítání dětmi v Sedloňově bylo bouřlivé, ale vychovatelé byli trochu rozpačití, skoro Jakoby nás nečekali. Předběžně domlouvaný táborák s písničkami se nekonal, ale hodinové představování Múz a múzáků v klubovně - největší místnosti domova, která se pak stala i naší improvizovanou ložnicí - bylo moc fajn. Ukázali jsme vše, co jsme byli schopni nabídnout, a děti nám šly ve všem vstříc s nadšením. A nakonec se do dramatizace morytátu o hyenách zapojily i zpočátku rezervované “tety”.

Večeře se sice nekonala, ale posezení na zápraží sedloňovské roubené kovárny včetně popovídání s místními nám ji bohatě nahradilo. S Marwanem jsme si navíc vychutnali koncert cvrčků, křepelek, ovcí a dalších polních hudebníků při procházce nad vsí za kostelem. Krása nesmírná nerušená žádným lidským hlukem.

Ráno jsme posnídali v jídelně s dětmi a v klubovně plnili sliby dané navečer. Arabské písničky, další várky kouzel, nácvik obligátního představení o zabitém Janíčkovi a k smrti truchlící Aničky v Mezihorkách... a následné řádění na zahradě. Tam přišly ke slovu bubny, woodkopfová prkna, všeliká žonglovátka a v provedení jediného novice týmu Itala Petera i nejneuvěřitelnější výtvory z nafukovacích balónků. Došlo i na Paulův kurz bičování a la Indiana Jones, proměnu dětí pod Bobovými štětci a barvami a Martin a Emma se pod Peterovým vedením odvážně pustili i do prvních krůčků na chůdách. Jediné, na co nepřišla řada, byly hlavolamy. Ale to jen proto, že na ně nezbyl v nabitém programu čas.

Příležitost i čas jsem ovšem měl na popovídání s Alanem, který si náramně pochvaloval svého patrona Maria, s nímž jsem ho tu byl seznámit před pár týdny. Setkávají se i píšou a zdá se, že jejich vztah je nastartován k oboustranné spokojenosti.

Dalším překvapením pro nás byl v budově dětského domova teraristicko-akvaristický koutek. Jezírko s červenými rybkami uvnitř děcáku jsem za 16 let, co DD navštěvuju, viděl tady poprvé. Obyvatelé terárií ale na nás zvědaví nebyli, takže flétnou zaklínané hady musel Marwan jako obvykle simulovat ochotnými dětmi. Stejně jako před 7 lety, byla část dětí v táborech, nebo s rodiči, takže s námi řádilo „jen“ dvacet dětí. Možná i proto se naší výzvy k předvedení vlastních kousků chopili jen Adrian a Tomáš, kteří nám předvedli salta na trampolínách.

K nejaktivnějším dětem patřili kromě pohybově nadaného Adriana všichni herci Mezihorek: “Anička” Emma, “lipka” Terezka, “jelen” Helenka, “hory” Tadeáš, Tomáš a Kristián, “Janíček” Taylor i “funebrák” Oliver.

Přes organizační nedorazy jsme si s dětmi Sedloňov užili náramně a doufáme, že napřesrok naváží na tradici a dorazí do Prahy na další ročník naší akce Na dračích lodích k létu. A taky přejeme, aby problémy, které způsobily organizační nedorazy, brzy pominuly.

Těšíme se na shledanou!