uskutečněné akce

V dubnu uplynou 2 roky od naší poslední návštěvy semilského dětského domova, takže jsme byli zvědaví, kolik dětí a do jaké míry si na nás vzpomene. Tu otázku jsme si kladli na vrcholu Kozákova, z něhož jsme se okouzleně dívali nejen na Semily, ale také na Krkonoše, Český Ráj s mlžnou siluetou Trosek. A ta úchvatná vyhlídka předznamenala celou naši návštěvu semilských dětí.

Ač jsme se ze slov pana ředitele při domlouvání návštěvy obávali, že budeme hrát přesilovku, nakonec vše dopadlo jinak. Přivítaly nás rozzářené děti (a slečny), které už netrpělivě očekávaly náš příjezd. Zdejší „děcák“ asi netrpí takovou fluktuací jako jiné, takže z přítomných 16 dětí byla podstatná část těch, kdo si nás pamatovali z naší minulé, ale i z předchozích návštěv. Odpovídali jsme proto na dotazy po Dixině, Pedrovi a Jacquesovi, Ljubě Krbové, Adamovi Jarchovském i dalších múzácích, kteří Semily navštívili. I představení naší komorní party proto proběhlo jinak – kdo jsme a čeho se od nás mohou dočkat, říkaly děti. A vesměs správně.

Aktivní představování tedy tentokrát bylo spíš společnou hrou, která se odjvíjela podle přání dětí. Honza Hároš sice překvapil i nás svou žonglérsky minimalistickou předehrou, Paul mezi svá obvyklá kouzla zařadil pár novinek, nad nimiž jsme žasli spolu s dětmi (asistovali mu Jeník, Pepa, Karolína a Denis), ale Marwanovy arabské i mé české písničky kopírovaly přání dětí poměrně přesně. Po písni o krokodýlovi, při níž děti zpívaly refrén naprosto spontánně, bez zábran a naplno, jsem přidal před obědem (a naším rozdělením do dvou skupin) pohádku o lvu a býcích. Tu jsme už nehráli s dětmi tak dlouho, že ji i Bob Hochman a Honza slyšeli poprvé. A zatímco skupina neherecká s Honzou Bobem a Krakonošem jedla, my s Paulem jsme s herci Natálkou, Honzíkem, Luckou, Karolínkou, Pepou a Jeníkem nacvičili pozměněnou pohádku, v níž místo lva byl párek lvů a místo tří nesvorných býků, býci čtyři. Děti byly skvělé, takže nám půlhodina k nácviku bohatě stačila a mohli jsme vystřídat najedené kolegy.

Jídlo bylo skvělé, jen já zavinil Marwanovu střídmost tím, že jsem při domluvě návštěvy nezmínil jeho vegetariánství. Naštěstí ho zeleninová polévka a brambory se zeleninou nenechaly zemřír hlady.

Protože venku zářilo skoro jarní slunce, sešli jsme se po obědě všichni na hřišti, kde nás děti dál udivovaly! Já, jako hlavní múzácký vyznavač a propagátor woodkopfu, jsem byl nadšen tím, jak Alena, Adélka, ale i Karolína, Lucka a Natálka zvládaly jemné finesy soubojů s prknem na hlavě. A protože se zahanbit nenechali ani kluci, můžu s klidným svědomím prohlásit, že tolik a tak kvalitních kebuláčů, jsme ještě v žádném dětském domově nepotkali.

Na hřišti se také usilovně žonglovalo a u žonglovátek se dost úspěšně vystřídali všichni, ale můj úžas vzbudily děti hlavně u Paulových hlavolamů. Těm se věnovaly s nebývalou vytrvalostí a pílí, takže u většiny uspěly. A i s tím jsme se v takové míře setkali snad poprvé! Nejšikovnějšími hlav lamači byli asi Adéla, Nikola, Martin, Lucka, Natálka, Karolína a Denis.

A nesmím zapomenout na stejně talentované a učenlivé bubeníky. Tií se učili tajům rytmů pod vedením Marwana. U bubnů se vystřídali skoro všichni, ale nejpilnější a nejšikovnější byla Karolina. A to jí fakt nefandím kvůli jménu.

Když sluníčko zakryly mraky vrátili, jsme se do pohostinné „dílny“ a na začátek zahráli nacvičenou pohádku o lvech a býcích. K mému úžasu si děti všechno pamatovaly a pantomimicky si ještě některé fórky přidávaly.

Protože už dopoledne vyžadovaly repete Mezihorek, hraných při minulé návštěvě, zkusili jsme je naostro… a opět jsme žasli, protože děti je „daly“ tak, že režisér Paul byl téměř bez práce. Marwan přidal zaklínání hadů… a Pepa. Honza, Natálka, Alena a Karolína se vlnili do zvuku arabské flétny… no jedna báseň! Skvělé bylo i herecké ztvárnění morytátu o Hyenách a olupovači mrtvol. Denis (dveře), Honza, Lucka, Jeník (mrtvoly), Karolína (olupovač) a Marián (malá hyena) byli bezvadní. Jediný, kdo jim to trochu kazil, byl Marwan v roli hyení maminky, ale protože byl maminkou poprvé, dá se mu to snad odpustit.

Pokud máte dojem, že jsme se věnovali jen divadlu, není to pravda. Dramatizace jsme prokládali kouzly, písničkami českými i arabskými, Bob už po obědě začal řádit na dětských tvářích i končetinách svými štětci a barvami a Honza, kromě venkovní žonglérské dílny, dal odpoledne k lepšímu žonglování s klíči, nožem, mobilem a dvěma granáty. Naštěstí jsme nevyletěli do povětří a tak, když Marwan každému včetně tet kaligraficky napsal arabsky jeho jméno na čtvrtku, zavelel jsem k odjezdu.

Na hřišti jsme si ještě s malými bubeníky zabubnovali a pak už nastalo velké rukama třesení, mávání a všeobecné loučení.

V Semilech nám bylo vždycky fajn, ale tentokrát jste nás fakt dostali! Díky a ať se vám všechno daří tak, jako ten den s námi!!!

Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Honza Hároš Hárovník, Jaroslav Krakonoš Bureš, Karel Navrátil, Marwan Alsolaiman, Paul Merild