uskutečněné akce

Do poroty soutěžního dne Nejmilejšího koncertu Středočeského kraje mne pozvala, jako zástupce Múz ředitelka tamního dětského domova Alena Nováková. Když jsem šel v pátek v Sázavě od železniční zastávky, mohl jsem jít klidně poslepu za duněním rockové hudby. Místní kapela totiž usilovně zkoušela na zítřejší klání. Přípravami na Nejmilejší koncert hučel celý „děcák“, ale čas na mé uvítání a pohoštění si našli snad všichni. A bylo to moc fajn, neformální, ale o to vřelejší! Času bylo nakonec dost i na povídání o projektu PATRON s adepty na účast v něm Martinem a Robertem. Oba kluci projevili o projekt živý zájem řadou zvídavých otázek a já doufám, že se s oběma setkáme na květnovém seznamovacím kurzu PATRONa. Martin mi navíc ukázal pár svých zdařilých kreseb ve stylu manga a s Robertem jsme si vyměňovali své atletické a hudební zkušenosti.

Sobotní ráno v děcáku už ovšem bylo plně ve znamení předstartovní horečky. Přesto mi byl, stejně jako večer předtím, poskytnut tak skvělý pohostinský servis, že jsem se tu cítil jak doma. To se ovšem trochu hádalo s rolí porotce, kvůli níž jsem sem hlavně přijel. Takže jsem se vydal pěšky do „Chechtáku“, kulturního domu, kde měl Nejmilejší koncert za chvíli začít. Čerstvý vzduch od řeky s ranním vánkem mne od pocitu spřízněnosti s hostiteli oprostily a zamezily tak tomu, čemu se říká střet zájmů. Pomyšlení na něj mne úplně opustilo, když na mne v Chechtáku dopadal déšť pozdravů a úsměvů. Začaly to tanečnice z Krnska Emilka s Danielou a následovaly další a další známé usměvavé tváře ze Solenic, Zruče a z Pyšel, pak trojice reportérů ze Zámečku. Zkrátka, jako porotce jsem objektivně držel palce všem. Když jsem navíc zjistil, že se mnou v porotě zasednou půvabné dámy Bohunka Boušková a Monika Pospíšilová s předsedou Jirkou Hoppem – dlouholetým muzikantským profesionálem, uklidnil jsem se zcela.

Protože se do středočeského kola přihlásilo jen 7 DD, začala přehlídka uměleckých dovedností až před půl jedenáctou, ale start stál za to.

Taneční vystoupení „Podpatky“ první krnské dívčí taneční dvojice nasadilo soutěži pěkně živý rytmus a dodalo živelnou energii. Co do organizace ho sázavští pořadatelé udrželi po celou dobu, ale pokud bych měl srovnávat kvalitu předváděných vystoupení v Chechtáku s tím, co jsem viděl před 14 dny v Bruntále, Středočeši by určitě nevyhráli. Snahu sice nelze upřít nikomu, ale úsilí, zanícení a píle, které jsou kromě talentu potřeba k jakémukoli uměleckému výkonu, byly zřetelné jen u malé části vystupujících. Naštěstí tu bylo pár výjimek, které jsme jako porotci mohli s čistým svědomím doporučit do celostátního finále Nejmilejšího koncertu na Karlštejně.

Kromě už zmíněné krnské taneční dvojice s „Podpatky“ to byly jejich soupeřky i kamarádky ze stejného domova Alice a Bianca s tanečním číslem „Pláž“. Zatímco v Podpatcích jsme viděli silové nošené prvky, dívky v Pláži předvedly streetdancové prvky pozemní akrobacie. Obě taneční čísla by ale byla ještě lepší, kdyby je děvčata o kousek zkrátila.

Dalším jasným kandidátem na postup byl solenický zkušený rapper Jakub. Od doby, kdy jsem ho viděl naposled, udělal obrovský výkonnostní skok. Zvládl složitější rytmické změny i jevištní pohyb a jeho sólové písničky snesou nejpřísnější měřítka. Energií nabité byly i „pecky“ rapperského tria, jehož byl Jakub součástí, tam ale byla úroveň jednotlivých členů dost nevyrovnaná. Uvidíme, co předvedou napřesrok.

Tanečním vrcholem dne pro mne byla směs latinskoamerických tanců v podání sázavských hostitelů. I ve výkonech obou starších tanečních dvojic by se asi našly drobné chybičky, ale celkový dojem byl strhující, a když připočtu skvělé malé tanečníky, jsou to pro mne jasní taneční vítězové.

Z domácích řad vzešli i další kandidáti postupu. Velká rocková kapela (vzor té „malé“ složené z mladších muzikantů) by se skladbou „My máme čas“ mohla při trochu lepších instrumentálních výkonech a nápaditějším aranžmá myslet i dál než na finále Nejmilejšího koncertu.

Nakonec si nechávám asi největší a nejoriginálnější vystoupení, pro mne přímo bombu: Sentimentální už skoro odrhovačku z filmu Titanic pojali sázavští jako hudební skeč. Velmi solidní klavíristku Lindu doplnil kontrastně rytmicky přesným beatboxem Michal, který navíc v romantické mezihře s dívčí živou „rekvizitou“ vytvořil živý obraz rozpažené scény z přídě Titanicu. Kdyby tuhle divadelní vložku ještě trochu dotáhli, bylo by to číslo vhodné i pro profesionály.

Za pochvalnou zmínku určitě stojí i výkon obou mladých moderátorů Honzy a Lukáše, kteří celkem úspěšně a vtipně dokázali vyplnit i drobné programové pauzy způsobené technickými problémy a jinak program zbytečně nenatahovali a vtipně ho hnali kupředu.

Při loučení a děkování všem účinkujícím jsem stihl předat zúčastněným domovům DVD „VODCHOD“ s mapou obav a nadějí z odchodu z „děcáku“, na němž s tvůrci spolupracovaly děti v DD v Ústí nad Labem i se slovním „návodem k použití“.

A co říct na závěr? Osvědčení pořadatelský tým DD Sázava v čele s ředitelkou Alenou Novákovou zaslouží absolutorium, ale slabá účast (7 z 16 DD v kraji) a v průměru dost slabé výkony účastníků vnukají otázku po příčině. Je ve středočeských dětských domovech málo talentovaných dětí? Určitě ne. A i kdyby tomu tak bylo, lze přece i méně disponované děti vhodnou motivací a kvalitní systematickou prací dovést k netušeným výkonům. To jsem ostatně viděl před dvěma týdny v Bruntále. Příčina asi bude v dětských domovech samotných a ve schopnostech a ochotě s dětmi pracovat a jejich vlohy pomáhat rozvíjet.

Tohle ale už asi do komentáře k úspěšně zakončenému Nejmilejšímu koncertu v Sázavě nepatří.

Na místě je gratulace vítězům a přání úspěchu v klání na Karlštejně. Ať se vám tam daří co nejlépe.

Karel, múzí principál