uskutečněné akce

A zase nás nečekali. V „pasťáku“- pardon,správně v Dětském domově se školou - v Hamru na Jezeře obecné rozpaky po našem nečekaném příjezdu neměl na svědomí zapomětlivý ředitel, ale sympatický vychovatel pan Novák. Ten si spletl týdny v kalendáři a my těsně po příjezdu viděli jak velcí kluci odcházejí kamsi na druhou stranu. Naštěstí se i tady vše v dobré obrátilo a nakonec se ukázalo, že i zdejší vášniví vyznavači fotbalu dali přednost Múzám. A to přesto, že je v neděli reprezentovala čistě mužská sestava.

Když jsme se všichni sešli v jídelně nastartovala celou návštěvu bubenická smršť v podání Davida a Radka. Po strhující ukázce řeči bubnů byli skoro všichni ochotni se do rytmů pustit taky. A rytmus všeho dění v jídelně i mimo ni byl strhující. Děti, tady ve věku mezi 7 a 16 lety vděčně reagovaly na kouzla, pantomimu, ale hlavně na muziku.

Mezi horami zpívaly jako velmi dobrý sbor a Bengas pro ně byli jako zjevení. Po minulé návštěvě smyčcového kvarteta zřejmě od Múz romskou kapelu nečekaly. Před obědem jsme se tedy stihli představit, při obědě trochu seznámit – aspoň Karel, který jediný seděl s dětmi - a po obědě jsme se vydali na baráky, podívat se kde a jak děti žijí.

Od minulé návštěvy došlo k mírné změně. Oddělené klukovské a holčičí domy vystřídal systém jednoho domu koedukovaného a jednoho pro větší chlapce. Všude na nás vykukovaly sportovní trofeje z turnajů ve fotbale a v pingpongu, kluci odpočívali, uklízeli i hráli na klávesy. Děvčata byla zpočátku zdřevěnělá trémou, ale pak se dala i do zpívání. Pokoje, včetně izolace pro lotříky jsou příjemné, ale problémem je prostor. Přesto na něj děti nežehrají a tvrdí, že se dostatečně vyřádí při sportování. O něčem jiném ovšem hovoří časté útěky. To je ovšem jev běžný ve všech zařízeních tohoto typu. Jako jinde i odtud utíkají nejvíc ti čerství, kteří ještě zdejšímu prostředí a režimu nepřivykli.

Po prohlídce dětských pokojů, obýváků a kluboven jsme se vrátili do jídelny k múzování. A opět nebyla o překvapení nouze. Paul obohatil své kouzlení soutěží o nejlepší limerick a některé děti uspěly nad očekávání. Do veršovacích pokusů se vetřela i erotika, ale celkem vkusně a celková úroveň byla velmi slušná. Kouzelník se ukázal i jako písničkář a Toníček vyzkoušel ve svých etudách děti i tety nejen ze schopnosti soustředění, ale v kostýmu nestvůrného mimina zabrousil i do hlubinnějších vrstev psychiky. Největší úspěch ovšem měli BENGAS a bubnování. Do bubnování se zapojovali skoro všichni, byť se ani tady nenašly perkusní nástroje, které jsme sem přivezli. Byly tu ovšem docela znělé židle, pár cinkátek přivezl Karel a něco tety přece jen našly. David s Radkem rozjeli takový uragán, že to škubalo s námi se všemi. A Bengas svou poslední hudební sérií zrušili plánovaný odpolední fotbal dokonale. Zvlášť když si s nimi děti mohly zazpívat. Na mikrofon to zkusili Marek v triu s Nikolou a Marcelou. Marek, nástupce přirozené autority z minulé návštěvy Deža, byl ve všem hodně aktivní, ale ve zpěvu ho nečekaně trumfnul Franta. Ten se pustil do zpívání s vervou, kterou by mu mohli závidět profíci stejně jako soutěžící oné proslulé televizní soutěže. Potlesk domácím, ale hlavně Bengas neznal mezí.

Před odjezdem, ke kterému přes velké naléhání dětí i vychovatelů zavelel Karel se děti ještě přesvědčily o Dixininých stromolezeckých schopnostech a pak už přišlo loučení, mávání a odjezd. A po návratu do Prahy poděkování s pozváním ke koupání v létě. Rádi přijímáme.

Návštěvníci/účastníci: Bengas (Miguel, Martin, Radek, Robert), David Landštof, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Toníček Novotný; Jaroslav Krakonoš Bureš