uskutečněné akce

Do žateckého DD, který je s kapacitou 86 dětí asi největší v ČR, sice jezdíme s projektem Patron relativně často, ale s múzáckou partou jsme sem dorazili v neděli skoro po deseti letech. Buď ta pauza, nebo nedostatek v přípravné komunikaci s hodnou a vstřícnou paní ředitelkou způsobily, že na nás proti všem našim předpokladům a zásadám čekalo 22 dětí podobného věku shromážděných z několika “rodinek” s nimiž jsme dle představ paní ředitelky měli zůstat sami v dost neútulné jídelně. Ne že bychom to nezvládli, ale děti by pak, při neúčasti “tet”, neměly s kým zážitky sdílet a vychovatelky by nemohly reagovat na jejich zážitky. Naštěstí jsme si vše hned vysvětlili, naplánovali odpolední dílny v bytech dvou skupin a paní ředitelka se navíc do dopoledního představovacího programu i sama velmi aktivně zapojila jak zpěvem, tak úspěšným ztvárněním role olupovače mrtvol v Paulově morytátu o hyenách. To ale předbíhám.

Začali jsme samozřejmě představením nás všech a toho, s čím jsme za dětmi přijeli. V roli moderátorky byla poprvé Lenka, která pří následujících písničkách vzala do tanečního kolečka několik dětí. Paul kouzlil, děti s chutí zpívaly a při Krokodýlovi si i s vervou zakřičely.

Před obědem jsme se rozloučili s paní ředitelkou a rozešli se na “rodinky”. Po náramném obědě a kávičce s moučníkem /já byl s Ivošem na “dvojce”/ při nichž jsme se seznámili i s dalšími dětmi včetně mrňat, jsme se rozdělili. Bob řádil se štětci a svítivými barvami v přízemí, Lenka s origami a hlavolamy na dvojce, kde také vedl Paul kouzelnickou dílnu. My s Ivošem jsme měli velmi hlučnou hudební dílnu dole v jídelně. Přiznám, že skupina stejně starých, trochu už nesoustředěných děti byla skoro nad moje síly a po půlhodině snahy o bubnování jsem nechal Ivoše dětem napospas pod vítanou záminkou, že jdu zkontrolovat a zdokumentovat další dílny. Ty probíhaly relativně v klidu a tvůrčí atmosféře i ve společnosti milých „tet“.

Když jsem se vrátil - zíral jsem. Děti nadšeně a ukázněně zpívaly lidovky a po nezvladatelném křiku nebylo stopy. Proměna nastala, když dolů dorazili prckové a ti desetiletí se o ně začali starat. V podobném duchu, byť méně soustředěném než na začátku, proběhl i zbytek návštěvy: písničky, kouzla a nezbytné animované “mezihorky” na závěr.

Zvládli jsme to bez ztráty kytičky, děti byly opět nadšené, ale oproti včerejšímu přátelskému sdílení v DOMINU to bylo trochu na sílu.

S paní ředitelkou jsme se ale už domluvili, co bude příště jinak a určitě na sebe nenecháme tentokrát čekat tak dlouho. Tak se těšme …na ještě lepší příští!!!

Principál Karel Navrátil

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Ivoš Procházka, Lenka Olivie Laštovičková, Paul Merild