uskutečněné akce

Ohrožení zasaženi a zapomenutí. Jde o skoro 9 tisíc děti a cca 4000 pracovníků Dětských domovů a dalších zařízení ústavní výchovy. Ti všichni jako by do covidové krize nepatřili. Média se o ně nezajímají, když někdo k jejich extrémně těžké situaci pozvedne hlas, zpravidla je umlčen poukazem na jiné priority a akcenty ministerstva školství.

Jen díky mnohostranným vytrvalým intervencím zevnitř i ze strany NNO se dostali na poslední chvíli vychovatelé z DD mezi prioritně očkované skupiny. Skoro všechna zařízení se ale proměnila ve vězení a mnohá z nich byla a jsou provozně ohrožena a často nechána na pospas krizi bez pomoci zvenčí.

Pravda, jsou i zařízení, kde krize paradoxně zpevnila vztahy mezi dětmi a vychovateli /mj. Krásná Lípa, Jihlava a další/, nebo ta, kde v normálních poměrech nežádoucí a deformující izolovanost pomohla covidová rizika zmírnit /např. Potštejn, Mašťov/, ale většinou zaměstnanci zvládají situaci jen za cenu velkých obětí a enormního nasazení.

V některých Dětských domovech museli pomáhat vojáci /např. Ml. Boleslav/, jinde v nejhorší fázi zaskakovali vychovatelé z jiných, už tak přetížených zařízení /např. Tachov/. Systém zařízením ústavní výchovy nejen nepomáhal a nepomáhá, ale hází jim klacky pod nohy překotnými a vzájemně si odporujícími nařízeními, jež jsou zaměstnanci nuceni plnit v podstatě bez přípravy a nad rámec svých, mnohdy 16 i více hodinových pracovních směn.

Dětem, často s poruchami soustředění, pomáhají vychovatelé s on-line výukou, ale potřebné pomoci zvenčí /např. od studentů/ se dočkají jen výjimečně.

Při obtelefonovávání desítek zařízení, s nimiž v té či oné formě spolupracujeme je zřejmé překvapení a potěšení ze zájmu, který je pro ně v současné době něčím nezvyklým, či zcela výjimečným.

Situace dětí v dětských domovech možná není tak emočně působivá jako obrázek opuštěných a izolovaných seniorů v jejich „domovech“, ale není o nic měně zatěžující a pracovníci DD a DDŠ jsou na tom reálně podobně jako zdravotníci, jen je nikdo nechválí, natož aby je za jejich enormní vypětí a nasazení odměňoval.

Varovné a zatěžující faktory:
- Dlouhodobé přetížení personálu
- Potřeba kreativního zvládání abnormální situace s dětmi stále zavřenými „doma“ – s enormní zátěží skoro vyloučená
- Nemožnost pouštět děti za biologickými rodinami – narušení pracně dlouhodobě obnovovaných vztahů
- Absence podpory z MŠMT
- Přemíra překotných a vnitřní souvislost postrádajících nařízení
- Izolace bez odměny ať v podobě pouhé pochvaly, nebo finančního ocenění
- Hrozící omezení zásadně potřebné péče /psychologové, etopedi, supervize/
- Neochota oslovovaných vně zařízení k přímé pomoci uvnitř

Pozitivní příklady /jen za mírné zátěže nemocí a s podporou zřizovatelů + dobrovolníků/:
- Vylepšení vztahů mezi vychovateli a dětmi
- Kreativní zvládání situace, nové inspirace a motivace dětí

Snažíme se s kolegy z LOMu těm nejpotřebnějším pomoci např. zprostředkováním dobrovolníků, ale kdybyste byli i vy ochotni se k pomoci přidat, rádi zkusíme Vaši pomoc zprostředkovat.

A nakonec staronové upozornění:
VÝSTAVU MÚZY DĚTEM V PORTHEIMCE lze po telefonické domluvě i nadále navštívit. Individuální komentované prohlídky dojednáte na mém tel. 602 66 42 42.

Karel Navrátil – koordinátor projektu Patron a principál Múz dětem