uskutečněné akce

V České Lípě bylo sněhu až po kolena. Když jsme zastavili v modré múzické dodávce před českolipským dětským domovem, zdálo se, že všichni obyvatelé jsou někde na dopolední procházce. Všude byl klid a ticho. Až když principál Karel zazvonil a za dveřmi zachrastily klíče, múzácká výprava si byla jista, že nezůstane bez přístřeší.

Teta Ivana, později velmi sympatická hostitelka múzáckého týmu (stejně jako druhá teta Jana a strejda Pavel), nás vpustila do předsíňky... a první návštěvnicí, která okusila teplo a příjemnou vůni chystaného oběda byla čtyřnohá Dixina. Za ní se přiřítila Žulina, která se vydala na výpravu se svou paničkou žonglérkou Renatou.

Děti nás přivítaly v druhém patře, kde sídlí jedna ze tří zdejších „rodinek“. Na stole ležel výstřižek místních novin, které naši návštěvu avizovaly. Autorkou článku byla stejná redaktorka, která psala už o naší nedávné návštěvě Deštné a zanedlouho přispěchala s fotoaparátem i sem.

Po krátkém přivítání jsme se všichni posadili kolem stolu ve společenské místnosti a přišlo překvapení v podobě dívčího pěveckého souboru, jehož členky si říkají Sexy bonbónky. V první písni Mně se líbí Bob nás překvapilo plné unisono sboru, v další pecce Oh Happy Day byla sólistkou Pavlína, ve Stand By Me jí nahradila blondýnka Zdena. Po skvělém výkonu "bonbónků" jsme je pozvali do soutěže Já a Múzy, jehož finále se koná 1. dubna v pražském divadle Metro. Pokud se podaří dívkám do svého vystoupení zakomponovat múzický motiv bude jim to určitě na divadelním pódiu slušet.

Po pěveckém úvodu požádali múzáci svalnatější část obyvatel domova o pomoc při vykládání nástrojů a aparatury. Zatímco si Jakub Noha a jeho kolega Bubák ladili kytary, kouzelník Paul Merild vytáhl čarodějnické propriety a začal předvádět svá kouzla. Odvážná malá Kristýnka se neustále hlásila a chtěla se stát kouzelníkovým pokusným ...pomocníkem. To už se ale místností rozléhaly tóny Jakubovy kytary a všichni si před chutným obědem zazpívali. Bylo znát, že děti Jakubovy ne zcela veselé texty vnímají a jsou jimi osloveny. Platilo to zejména o písni Pojďte všichni ke mně, jsem tu sám.

U oběda ale nikdo sám nebyl. Múzácká výprava se rozdělila na dvě části. Polovina přijala pozvání do třetího patra, kde se nás u stolu sešlo čtrnáct, o patro níž zasedl s dětmi zbytek. O nás se staral strejda Pavel se svou rodinou. Nejdřív se Karel ujal naběračky a všem naléval polévku. Stejné role se dole ujal Petr Bubák. Předznamenalo to rodinnou atmosféru oběda. Jacques Moliba dohlížel, aby silák Honza snědl co nejvíc knedlíků, jimiž se musel posilnit na slibovaný žonglérský výstup. Po kuřeti na paprice se jenom zaprášilo stejně jako před tím po polévce. Na obědě ale nebylo tím nejlepším jídlo. Skvělé bylo to, že nás děti vnímaly jako blízkou a vítanou návštěvu. Nebo možná jako milé příbuzné, s nimiž se vídají vzácně, ale rádi. Platilo to oboustranně.

Po obědě se menší skupinka dětí i múzáků vydala na zahradu, kde Karel s Dixinou předváděli oblíbený kousek – pes a la veverka. Kristýnka poskakovala po betonovém pinpongovém stole a Jacques s Pedrem ji jistili, aby neuklouzla. Pedro, múzácký novic, vychutnával všechno naplno a při návratu do Prahy se hlásil, že bude jezdit častěji.

Po návratu do tepla došlo na tanec. Nejdřív nás překvapila svižná Petra svou invencí a solidní choreografií, pak svojí stejně dravou a působivou sestavu zatančily Nikola a Eliška.
Říkali jsme si, že tolik šikovných dětí pohromadě je vidět málokdy. Černovlasý Honza se ujal bubínku a pak už ho do konce múzácké návštěvy nepustil. A musím říct, že mu to šlo parádně. Chválili ho i profíci z Jakub Noha bandu.

Když principál Karel sahal po kytaře, abychom si znova společně zazpívali písničku Mezi horami, kterou děti vždycky rády hrají jako divadlo, byl odvolán panem ředitelem. Slova se proto ujal kouzelník a celá parta se přemístila do druhého patra, kde se opět čarovalo.Všichni přihlížející loudili, aby nějaké kouzlo prozradil. Ale kouzla jsou tajemná a kouzelníci je obyčejným smrtelníkům nesvěřují. Tak jsme se nic nedozvěděli ani tentokrát.

Jacques s Pedrem nás svým zpěvem přenesli do Afriky a děti se od nich rády a rychle naučily hned dvě africké písničky. Zdejší sbor se pod Jacquesovým vedením vyhoupl ještě o něco blíž k dokonalosti a pan ředitel pak přemlouval Jacquese, aby se řízení sboru ujal i pro Nejmilejší koncert.

Temperamentní Angelika a Petra se pak rozhodly, že se do muziky pustí samy. Chopily se kytar a obsadily prostor u mikrofonu. Postupně přilákaly svými písničkami i další děti a múzáky. Ve společenské místnosti se rozjel koncert a role jeho moderátora se ujal Tonda. Dělal rozhovory s interprety a zdálo se, že by se tím snad mohl i živit.

Náš čas se ale pomalu nachyloval. Principál a ředitel skončili své jednání, pro Múzy velmi slibné, Jakub Noha band zahrál další písničkový set a ještě jednou se představily Sexy bonbónky.
Pak už se balilo, loučilo a múzáci se od dětí naučili pozdrav, který s dovolením , pro velký úspěch převezmou.:-)

Snad své přátele z českolipského domova uvidíme na finále soutěže
„Já a Múzy“ a možná, že některý ze zdejších talentů roste pro hitparády, koncertní pódia, nebo jinou uměleckou kariéru. Uvidíme a palce držíme.

Návštěvníci/účastníci: Klára Chábová, Renata Němečková + Žuli, Petr Bubák Bublák, Pedro Joao Macaxi, Paul Merild, Jacques Moliba, Karel Navrátil + Dixi, Jakub Noha; Jarda Krakonoš Bureš