Těsně před odjezdem nám ze sestavy vypadli klavírista Vojta Eckert a tančící zpěvačka Jana Fabiánová, ale na blízký kontakt s dětmi to nemělo žádný vliv. Ani to, že naši návštěvu nikdo nečekal, protože nás pan ředitel neohlásil se nepromítlo negativně. Možná spíš naopak. Děti byly spontánní a na všechno a všechny reagovaly naprosto přirozeně.
Múzování tentokrát odstartovala Věrka písničkou o vybíjené a celá horda dětí pak hrála imaginární "vybiku" i následnou hru „cukr káva čaj rum bum“.
Štafetu převzal Karel s tradiční Mezi Horami, kterou si děti pamatovali od posledně a pak už přišla Paulova kouzla a Toníčkův nebezpečný trpasličí pitbul Alíček.
Tím podstatným ovšem samozřejmě byly děti. A ty nám tedy dávaly zabrat! Nejvíc to schytala Věrka po obědě. Všichni múzáci totiž odešli, když viděli malou jídelnu a velkou frontu a uvědomili si, že nás tu nečekali.
Než se vrátili rozjela Věrka hru „na vraha“ a samozřejmě se stala jedinou obětí, na níž děti předváděly své „vražedné“ schopnosti. Chvílemi pod náporem dětí zcela zmizela.
Ani ostatní ovšem děti nešetřily. Nejsilnější dětskou zbraní byla v Nechanicích přirozená přilnavost. Ke každému se někdo tulil, malá Janička – okatá princezna, které tety výjimečně dovolily nejít odpoledne spát - se mazlila náruživě s každým z nás a už před loučením říkala „mně se bude stejskat“ a „nejezdi strejdo pryč, bude mi smutno a budu plakat“.
Blonďatá cikánečka Šárka oslavila den před naší návštěvou 10-té narozeniny a kromě toho, že si zahrála vojáka byla dalším přítulníčkem a před odjezdem pobíhala s námi se psy ve sněhu jen v pantoflíčcích na podpatcích.
Malý smíšek Daneček se snažil dostat kouzelníkovi pod plášť a do klobouku, aby prokouk jeho kouzla.
Múzáci dělali co mohli, Jakub Noha s Bubákem hráli krásně své krásné písně, hráli jsme pohádky, dramatizovali vše co se dalo, Toníček Novotný řádil s Alíčkem a předváděl pantomimu mini i maximalistickou, ale nejvýraznějšími aktéry tu pro nás opravdu byly děti.
Všudypřítomná a neposedná Andrea se zklidnila až v roli vlkodlačí princezny, vytáhlá, chlapecké budoucí kráska Gábina se zapojovala postupně, ale s o to větší chutí, velmi vervní byla Darja, která kromě zpěvu a dalších múzických výbojů na mikrofon ironicky téměř zarapovala poděkování.
Zapojovali se i Ti větší, ale ti se trochu upozaďovali, jakoby dávali přednost a větší prostor dětem.
Před cestou jsme místo oběda dostali párků co hrdla ráčila a děti nás obléhaly až do odjezdu. Brýlatý Pepa pomáhal rovnat věci do auta s takovou vervou, že brýlatému Karlovi málem rozbil kytaru. Podstatně ukázněnějším, ale o to platnějším pomocníkem nám byl Pavel. K vyjádření našeho pocitu z návštěvy Nechanic lze parafrázovat titul jednoho známého hudebního alba: Byla to sakra náročná citová investice.
Návštěvníci/účastníci: Věra Slunéčková + Filip se psíkem Vojtou, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Jakub Noha, Toníček Novotný, Petr Bubák Bublák; Jaroslav Krakonoš Bureš