uskutečněné akce

Při cestě do Deštné dal principál Karel všem múzákům přečíst komentář o rozporuplných zkušenostech z minulé návštěvy. Pro jistotu jsme se vybavili také bagetami a pitím. Poprvé jela ryze mužská sestava. Ne snad proto, že jsme měli na programu odvetu za potupnou fotbalovou porážku, ale naše múzy na poslední chvíli odřekly. Vyrazili jsme ovšem v sestavě etnicky velmi pestré. Romskou kapelu doplnili arabští muzikanti, s nimi po jednom Židovi a Moravanovi a párek Čechů měl vzezření skinheadů. Tato pestrost ovšem nevadila tomu, abychom sestavili poměrně slušné fotbalové mužstvo. To ale předbíhám.

Nejdřív jsme obhlíželi terén a rozhodovali se, kde se která část společného holdování múzám bude odehrávat. Začali jsme v příjemném, byť nedozařízeném prostoru klubovny. Animovaná píseň Mezi horami je většinou dostatečným tmelem a zafungovala tak i tady. Zapojili se do ní malí i velcí, jen nejmenší z dětí Anička se trochu styděla, takže se role Aničky zhostila její větší jmenovkyně.

Po dramatické písničce se dostali ke slovu arabští muzikanti Marwan a Mouin a pak, už ve vedlejším útulném obýváku i minimalistický mim Toníček a kouzelník Merild.

Čas plynul velmi rychle, ale přesto jsme se stihli před obědem přestěhovat do tělocvičny, kde už byla připravená kapela Bengas, která s pomocí aparatury svým ryzím muzikantstvím děti z Deštné doslova uhranula. Nějakou chvíli se držely těsně u sebe, jakoby je příval rytmické hudby ohrožoval, ale strhující rytmus jejich rozpaky brzo rozpustil.

No a pak už přišel oběd. Vopelkovi odjeli do restaurace, my ostatní jsme vybalili přivezené zásoby, ale po chvíli nás tety pozvaly na polévku, po které následovala káva a čaj podávané k ochutnávce vánočního cukroví. Aspoň chvíli jsme tedy stolovali s dětmi. Ty si nás pak rozebraly k prohlídce domova.

Odpolední múzování začalo opět v klubovně. Patrik kterému jsme přivezli djembe a jeho kamarádi se pustili pod vedením Davida Landštofa do bubnování, které vystřídala arabská pohádka. I do ní se obdivuhodně zapojovali i větší, jinde pubertálně ostýchaví chlapci a děvčata. Hudební předěly obstarával autenticky Marwan.

Na řadu přišly i tance, tentokrát na židovskou svatební píseň Hava nagila, kterou hrál František Kostlán s Karlem. Rytmus zhutňovali malí bubeníci.

Po další porci kouzel ve vedlejším obýváku došlo i na fotbal. Venku se děti samozřejmě věnovaly i Dixině a její vášni pro klacíčky, ale hlavní byla fotbalová bitva na svažitém hřišti. Vervně se zapojili i muzikanti z Bengas, ale v týmu Múz podávali nejlepší výkony brankář František Kostlán a hlavně střelec pěti gólů Michal Vopelka. Zpočátku vyrovnané utkání ke konci poznamenala menší sehranost spolu s hromadami za život vykouřených cigaret na straně Múz a skóre 11:6 plně vyjadřovalo poměr kvality na hřišti. V domácím týmu překvapovaly zejména Věra a Denisa, ale dobře hráli všichni. Po návratu došlo ještě jednou na múzy. Karel s Lenkou Vopelkovou zahráli Johanku, Toníček Novotný přidal pár minimalistických etud a pak už se všichni přesunuli do tělocvičny, kterou ve chvíli roztleskali a roztancovali Bengas. Po jejich hudbě přišla další sportovní vložka, při níž Michal Vopelka předváděl gymnastické prvky na laminátovém hříbku a odvážlivci z řad místních se jej pokoušeli napodobit. Zejména Frantovy pokusy vypadaly víc než slibně.

No a Frantova pohyblivost, osvědčená i při fotbale se uplatnila i při rokenrolu, který nám předvedl spolu s Věrou, Denisou a Tondou. To byl poslední korálek na náhrdelníku radosti, který jsme s dětmi v Deštné po celý den navlékali. Tentokrát jsme odjížděli radostněji a bez rozpaků, kterými byla poznamenána naše první návštěva. A už se těšíme na příště. Totéž nám mimochodem telefonovaly opakovaně i děti z Deštné.

Návštěvníci/účastníci: Bengas (Franta, Miguel, Radek, Robert), Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Toníček Novotný, Ziriab (Marwan + Mouin); František Kostlán, Jaroslav Krakonoš Bureš, Lenka + Šárka + Michal + Petr Vopelkovi