uskutečněné akce

Do posledního dne jsme nevěděli, jestli nás poryvy karantény do DD v Mladé Boleslavi pustí, ale nakonec to vyšlo. Naše řady sice taky na poslední chvíli prořídly (odřekli Alice a Hároš), ale nakonec jsme se s dětmi a jejich “tetami” v neděli dopoledne šťastně vítali. A byť nás bylo jen pět, já navíc s rukou v sádře, byla to návštěva přeradostná a programově náramně vydatná.

Zdejší “děcák” je jedním z Múzami nejdéle navštěvovaných a výjimečný je i tím, jak vstřícné a bez výjimek nadšeně spolupracující parťáky tu v dětech máme. A to se zdejší osazenstvo několikrát obměnilo. Platí to navíc i o puberťácích, u nichž je jinak rezervovanost a “zíváctví” skoro v popisu práce.

Seznamování proběhlo hned po příjezdu. Ručky prťat se nás zmocnily a za chvilku už jsme capali na trochu překvapivě časný oběd. Při něm jsme zjistili, že nemalá část dětí se připravuje na účinkování ve filmu Viktora Tauše “Amerikánka” a naučili se od děvčat ještě ve školní jídelně základy písničky Červená se line záře. Tu holky, nejen kvůli pozměněnému textu zpívaly s velkým gustem (červená se line záře, z ředitelky kanceláře, oheň, oheň, neváhejte přikládejte, hasiče sem nevolejte). Tuhle nosnou písničku jsme pak použili i při lekcích hry na kytaru a mandolínu a sborový kánon dívčího sboru jsme slušně doplnili.

Jinak došlo skoro na vše, co jsme mohli nabídnout: František zahrál několik romských písniček, s Marwanem jsme přidali nějaké arabské, Marwan s flétnou zaklínal hady tančící v čele s naší “hadicí” Lenkou, došlo na lekce v bubnování, hře na kytaru i mandolínu, lámali jsme si všichni hlavy nad Paulem Merildem zapůjčenými hlavolamy, Lenka učila děti i “tety” skládat origami. Děvčata nám vervně zatancovala na dvě latinskoamerické šlapavé pecky a samozřejmě došlo i na dramatizaci neodmyslitelných a dětmi halasně vyžádaných “mezihorek”. Tentokrát je režírovala Lenka a jak při nácviku, tak při finálové premiéře s klaněčkou to byla bomba!

Na úplný konec jsme si zopakovali kánonický požár v ředitelně …a přišlo loučení. V průběhu návštěvy jsem mluvil i s oběma patronskými adepty Milanem a Rudou o květnovém patronském seznamovacím víkendu, na který se zatím oba těší. Jediné, co jsme s dětmi pořádně nezvládli, byl woodkopf. Pokusili jsme se sice, oba kluci se chystali porazit Marwana, ale vítr a déšť byly proti.

Po bouřlivém loučení a mávání jsem kolegy ještě zavedl na výstavu naší skupiny 3+2, která právě probíhala v Galerii Pod Věží na místním Staroměstském náměstí, ale to už byla jen taková múzická třešeň na múzáckém nedělním dortu!

Děkujeme moc všem a těšíme se na shledanou!!!