uskutečněné akce

I tento nedělní letní výjezd se konal na objednávku. Protože objednavatelem nebyl žádný děcák, ale Židovská obec, trochu jsme váhali, ale nakonec zvítězil názor, že v naší zemi rostou antisemitské tendence, takže pojedeme vlastně také za určitým způsobem hendikepovanými dětmi…a jeli jsme.

Tábor v kaňonu Střely byl v tropickém dni proti Praze oázou čerstvého vzduchu, a když nás ke konci cesty převzala navigátorka Bařenka, odpustili jsme si i obligátní bloudění, které bývá při cestě na nové místo už tradiční.

Po příjezdu jsme si k představování vybrali táborovou jídelnu, kde jsme absolvovali komplikované kolečko, v němž každý z nás třiceti pěti ke svému jménu připojil pantomimické ztvárnění nějakého zvířete, ale předtím musel zopakovat jména a pantomimické etudy pěti svých předchůdců. Už při tomto představování jsme zaregistrovali rozdíl oproti běžně navštěvovaným děcákům: nikdo se sice úkolu nebránil a nezašprajcoval se, ale bylo vidět méně invence a většinu dětí bylo sotva slyšet. I jména byla jiná. Kromě Elišek tu byli Nathanové, Eliášové, Rifka a řada dalších zvláštně, ale pěkně znějících jmen, která si bohužel všechna ani nepamatuju. Zmíněná zamlklost ovšem netrvala dlouho. Rozpustila se při Paulových kouzlech, při bubnování,ale vrátila se při jindy spontánních Mezihorkách a znát byla trochu i při arabských Marwanových písničkách.. S dětmi jsme tu provozovali vše, co nabízíme v dětských domovech a rozdíl byl zejména v tom, že zdejší děti byly, aspoň na první pohled, hodnější, poslušnější. Ono taky vypustit sprostší slovo a hned v tom vedru muset dělat třeba 10 kliků není žádná labuž :-) Ale nepředstavujte si, že by vedoucí byli nějací biřicové. Šlo o vesměs milé a hezké mladé lidi, plné vnitřního zápalu. Odlišnost byla jen v tom, že děti a vedoucí se před a po každém jídle modlili, jídlo bylo košer, v našem případě skvělá pórková polévka a pohádka mládí – krupicová kaše (náš vegetariánský kolega Merwan tu neměl se stravou problémy jako obvykle) a vládl tu větší klid, než na jaký jsme zvyklí. Ale např. bubenická dílna byla opravdu výživná!! Bubny měly úspěch a bubeníci, ale zejména bubenice měly nejen talent, ale také výdrž. Zabubnovali jsme si dosyta, až nám dlaně zčervenaly. Barvy změnily Bobem krášlené tváře a paže dětí i vedoucích a všem to jako vždy náramně slušelo! Škoda. Že vám nemůžeme (z bezpečnostních důvodů) ukázat vše na fotkách. Dixi našla dostatek hladících dlaní a všímavých očí, které jí zajišťovaly dostatek vody i misku kaše a také woodkopf tu našel celkem vytrvalé adepty. Ale věnovali jsme se mu jen dopoledne, protože na něj, stejně jako na žonglování, bylo odpoledne už příliš vedro. Lucka, suplující žongléry, měla ovšem i odpoledne kolem žonglovátek adepty. Prkno na hlavě zřejmě při prvních nezdarech a vedru odrazuje trochu víc.

Paul a jeho kouzla zabírala nejvíc, takže byl na roztrhání. Před odjezdem přidal i obligátní hřbitovní morytát o hyenách a to už nebylo po rezervovanosti a odstupu ani vidu ani slechu.

Den nám uběhl až příliš rychle na to, abychom stihli navázat těsnější kontakty a dozvědět se o dětech o něco víc. Zjistili jsme jen, že někteří z nich ovládají víc arabských slovíček než my - samozřejmě kromě Marwana :-), že jsou chytří a také hodně citliví. Odváželi jsme si ovšem, kromě příjemných zážitků, víc otazníků než odpovědí…

Třeba jich během roku, případně při příští návštěvě ubude.

Hlavně za sebe, ale i ostatní múzáky
Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Lucie Šimková, Bob Hochman, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Marwan Al Solaiman, Jarda Krakonoš Bureš