echo

PtáME SE… Kláry Chábové
mluvčí občanského sdružení Múzy dětem

Co právě děláte?
V současné době s týmem asi deseti lidí připravujeme hudebně sportovní festival OUT of HOME, který se bude konat 12. května v Praze. Jde o první ročník a kromě toho, že jsme naplánovali skvělý line-up pro veřejnost (PSH, PEHA, Gipsy.cz, Lenka Dusilová, PSH, 100°C, Eddie Stoilow, Čankišou, Post-it, aj.), chceme prostřednictvím akce komunikovat velmi ožehavý problém české společnosti. Výtěžek festivalu půjde na projekt Život nanečisto, který se věnuje dětem opouštějícím dětské domovy. Chceme jim zprostředkovat skvělý zážitek a hlavně v nich podpořit chuť bojovat za tým a dokázat se prosadit. Jejich sebevědomí bývá velmi často velmi nízké. OUT of HOME by se měl opakovat každý rok.

Co vás v poslední době potěšilo a proč?
Těší mě výjezdy do dětských domovů, které podnikáme s naším sdružením Múzy dětem, momentálně se k nám přidala i parta lidí s o.s. SK Xstream Racing Team. Práce s těmi dětmi je radost, dokáží se velmi rychle zapojit, snaží se ukázat, co umějí, a hodně rychle se skamarádí a důvěřují. Bavil mě nedávný výjezd s PSH do DD v Budkově, kluci byli na podobné akci poprvé, ale vůbec to tak nevypadalo. Potěšila mě také premiéra v Dejvickém divadle – hra Černá díra. Člověk si uvědomuje, jak moc ho takové zážitky motivují a dodávají mu energii pro další dny.

Jaký film byste doporučila?
Naposledy jsme viděla film Zdeňka Svěráka a Jana Svěráka Vratné láhve a musím říct, že jsem dlouho nezažila v kině tak pohodovou atmosféru. Pánům se povedlo skvělé dílko. Kromě toho můžu z poslední doby doporučit německý film Životy těch druhých a skvělý Babel od režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita.

Co jste naposledy četla za knihu?
Výborně se mi čtou knížky od novinářky Petry Procházkové, naposledy to byla knížka Aluminiová královna. Čtenářům jsou tady představeny osudy několika čečenských žen prostřednictvím rozhovorů. Souběžně s tím se mi podařilo dočíst dílko od Guida Knoppa s názvem Hitlerovi válečníci.

Objevila jste něco zajímavého v hudbě?
Neustále objevuju sílu textů Zuzany Navarové, na kterou jsem se několik let chystala, ale už jsem to bohužel nestihla. Často si pouštím lehký a svěží jazz – skvělí jsou Stan Getz, Astrud Liberto a Joao Gilberto. Výborné je České klarinetové kvarteto, které jsme oslovili pro spolupráci na festivalu.

Nad čím jste naposledy kroutila nevěřícně hlavou?
V poslední době se mi hlavně při organizaci festivalu stává, že se na někoho spoléháme a dáme na jeho slovo a pak se nestačíme divit. Lidé nedrží slovo, což je v naší společnosti velmi časté a hlavně mám pocit, že už se tady tomu ani moc nedivíme. Člověk si z toho bere ponaučení a snaží se podobným chybám vyvarovat. Je to velká škola. A stále nevěřícně kroutím hlavou, jak se tady plýtvá s našimi penězi, které odevzdáváme do státní kasy, zatímco tady hoří celá řada věcí, která by se měla řešit. Sedm měsíců bezvládí a neustále politické dohady mě unavovaly, a jak to tak sleduji, nic moc se nezměnilo.

Originální článek naleznete na stránkách metropolisLIVE.cz.