echo

Zakladatel občanského sdružení Múzy dětem a jeho principál Karel Navrátil je „srdcař“ a za dětmi do dětských domovů s ním jezdí na hravé dílny také samí umělci – sympaťáci. Ljuba Krbová, Míša Maurerová, Ivan Trojan a mnoho dalších. Jeho projekt Život nanečisto, který pomáhá připravit děti z ústavů na samostatný život, byl první svého druhu u nás. Stejnou problematiku podporuje i Nadační fond Albert, proto jej podpořil v rámci grantového programu S Bertíkem za dětským úsměvem.

Jak vznikly Múzy dětem?

Múzy dětem vznikly na jaře 2003 jako reakce na „zkušenosti“ nás zakladatelů, tedy Ing. Petra Vopelky a mne. Od té doby jsme urazili velký kus cesty od prvotní snahy prosvětlit šedivé „děcáky“ až k systematické snaze pomoci dětem absolvovat bez úrazu přechod z ústavní péče do samostatného života a navíc pomáhat i vychovatelům s jejich nelehkou prací. Co mne a hvězd se týče, jsem Blíženec s ascendentem ve Lvu. Má původní rodina bylo komplikovaná (to byl možná i impuls k založení Múz), stejně jako ty vlastní. Zbyli mi z nich dcera a dva skorosynové…a k tomu několik neteří a synovců s nimiž mám nadstandardní vztahy. No a k tomu je třeba připočíst ještě rodiny hudební a múzí.

Máte svoji Múzu? A k čemu jsou múzy dobré?

Ve smyslu inspirativní a inspirující partnerky stálou múzu nemám, ale občas mne nějaká ta múza políbí a vznikne projekt, písnička, nápad hodný realizace. Bez múz by byl život šedivý a nudný. Ve všem, co ho dělá barevným mají prsty, nebo chcete-li rty, múzy. A naštěstí pro nás „múzáky“ za mnoho toho barevného mohou, aspoň v děcákách i Múzy Dětem.

Co Vás přivedlo do neziskového sektoru?

K fungování v neziskovce mne přivedla kombinace šťastných náhod, dispozic… a znechucení praktickou žurnalistikou. Neziskový sektor vnímám jako prostor, kde se pohybuje mnohem větší počet nelhostejných a obětavých lidí než jinde, ovšem jeho prostředí nutí i tyto lidi bojovat o prostředky na naplňování projektů, které také ne vždy jsou důkladně promyšlené. Procento dobrých úmyslů vedoucích do pekel se sice zmenšuje, ale stále je velké.

Proč jste se rozhodl angažovat právě v pomoci dětem?

Jedním z důvodů bylo asi mé vlastní dětství. Proti dětem z děcáků idylické – s vlastními rodiči, ale pro mne v mnohém frustrující. Druhým důvodem bylo to, že jsem díky různým okolnostem někdejší prostředí dětských domovů poznal a chtěl tu šeď trochu ozvláštnit a prosvětlit. To se později vyvinulo v podstatně hlubší snahu dětem pomoci.

Změnily se nějak děti v dětských domovech od roku 2003?

Děti se změnily úměrně k změněným poměrům v samotných dětských domovech. Ty prodělaly za 8 let našeho fungování velkou kultivační proměnu a změna prostředí se samozřejmě podepsala pozitivně i dětech. Simulované „rodinky“ zvýšily jejich sociální inteligenci a empatii, ale ve skutečný domov dětské domovy samozřejmě neproměnily. Pravda ale je, že se výrazně zvýšila kvalita vychovatelů, je tu mnohem víc lidí se specializovaným vzděláním a kombinací lidského a profesionálního přístupu.

...

Kompletní rozhovor s Karlem Navrátilem a s Ljubou Krbovou naleznete na stránkách Nadačního fondu Albert.