echo

Abych řekla pravdu, dneska jsem byla v našem hlavním městě poprvé. Měla jsem z toho celkem smíšené pocity. Pro mě bylo v tomto velkém městě spoustu nových dětí, ale co jsem poslouchala ostatní děti, tak ty už to tam znali vcelku dobře. Teta říkala, že do Prahy se s dětským domovem jezdí poměrně často. A teď k výletu…

Vzhledem k tomu, že je sobota, všichni jsme vstávali docela brzy, jelikož už o půl osmé jsme museli do Prahy vyrazit. Skoro pokaždé se řeší kdo kde bude sedět a ani dnes to nebylo jiné. Po zdárném usazení jsme se mohli vydat ku Praze. Pro zpříjemnění cesty jsme si pustili cédéčko Monrose a tak nám cesta ubíhala rychle. Do matičky Prahy jsme dorazili kolem hodinky ani ne cesty.

Strejda nás vyhodil u Smíchovské pláže a sám se snažil někde zaparkovat auto. O Vltavě se říká, že je pěkná, ale Vltava v překladu znamená špinavá, o čem jsme se sami přesvědčili. Závod jsme měli začít v 10:40, ale vzhledem k situaci jsme museli začít závodit tak o dvě a půl hodiny déle. Takže jsme měli spoustu volného času. Ten jsme využili ke sledování žonglérů a pozorování šikovného malíře, který nás všechny hezky pomaloval. Některé na obličeji, některé na ruce. Tento malíř pak s námi také dva závody jel. Také jsme vyzkoušeli nový sport, co vymyslel náš známý herec Ivan Trojan. Zápasili jsme jak s ním tak i naší českou herečkou Ljubou Krbovou. S oběma jsme se také vyfotili.

Strejda nás vyhodil u Smíchovské pláže a sám se snažil někde zaparkovat auto. O Vltavě se říká, že je pěkná, ale Vltava v překladu znamená špinavá, o čem jsme se sami přesvědčili. Závod jsme měli začít v 10:40, ale vzhledem k situaci jsme museli začít závodit tak o dvě a půl hodiny déle. Takže jsme měli spoustu volného času. Ten jsme využili ke sledování žonglérů a pozorování šikovného malíře, který nás všechny hezky pomaloval. Některé na obličeji, některé na ruce. Tento malíř pak s námi také dva závody jel. Také jsme vyzkoušeli nový sport, co vymyslel náš známý herec Ivan Trojan. Zápasili jsme jak s ním tak i naší českou herečkou Ljubou Krbovou. S oběma jsme se také vyfotili.

Mezi závody jsme měly tak hodinové intervaly. Ty jsme využili k tomu, abychom se posilnili. Poslední závod byl rozhodující. Kdybychom ho vyhráli, mohli jsme být celkově první. Bohužel to se nevyvedlo a byli jsme jak v závodě, tak celkově druzí. To nám náladu ale určitě nezkazilo. Ještě před odjezdem jsme si vyzkoušeli žonglování a pan malíř na nás nakreslil ještě nějaké pěkné obrázky. Dárečky, co jsme dostali, jsme si rozdělili hned v autě.

Myslím, že nás celkově závod dračích lodí nadchl a všichni říkali, že se těší na příští rok. Chtějí jet samozřejmě znova. Do příště jsme si dali předsevzetí, že se polepšíme a příště vyhrajeme. My na to máme!!!

Anna Prouzová,
DD Senožaty