V sobotu 14. února letošního roku uspořádalo občanské sdružení Múzy dětem interaktivní představení pro dvě skupiny sociálně znevýhodněných dětí. Jednalo se o děti z Dětského domova v Klánovicích a děti, které jsou společně se svými rodiči zařazeny do programu občanského sdružení STŘEP právě proto, aby jim ústavní výchova nemusela být nařízena.
Múzy dětem realizují „projekt systematického oživování zařízení v nichž žijí děti bez rodinného zázemí“. Prakticky se jedná o pravidelné výjezdy muzikantů a divadelníků za dětmi do dětských domovů. Základním záměrem projektu je podle autora projektu Karla Navrátila zprostředkování světa her a fantazie.
Jednalo se o první pokus propojit projekt pro dvě odlišné skupiny dětí. Herci, zpěváci, tanečnice, výtvarník a kouzelník dětem nejdříve oznámili, že za nimi nepřijeli proto, aby jim hráli divadlo. Ale že si přijeli zahrát divadlo společně s nimi. Děti tedy byly přímými účastníky děje, dostaly příležitost být aktivní, dostaly příležitost obstát samy za sebe. Múzy tedy nabídly dětem příležitost udělat něco pro sebe a namísto očekávání, co pro ně udělají přítomní dospělí divadelníci. Podařilo se jim uplatnit v praxi tak málo aplikovaný model přístupu k dětem, které mají potíže.
Jménem dětí ze STŘEPu, které se představení zúčastnily, si dovoluji touto cestou Múzám několikrát poděkovat.
Díky za vytrvalost, se kterou jste hledali dalšího partnera-ředitele dětského domova, kterému nebude vadit přítomnost i „našich“ dětí.
Děkuji za to, že jste umožnili i dětem, které sice nežijí v dětských domovech, ale v sociálně slabých rodinách, být na Vašem představení. Kultura je bohužel jeden z prvních aspektů života, které si tyto rodiny musí odříci. Jednalo se o děti, kterým právě kvůli dlouhodobým sociálním problémům rodiny, hrozilo odebrání do dětských domovů. Právě ony se obvykle setkávají s pozorností dospělých ve chvílích, kdy poutají pozornost na první pohled (pozor, nebo něco ukradne), když nemají svačinu nebo cvičky (žijí na hranici chudoby), nebo když se v důsledku dlouhodobých problémů se kterými jejich mámě a tátovi nikdo nepomohl (aby si pak uměli pomoci sami), dostanou do dětských domovů (chudáci děti).
V průběhu představení jsem ze „střepových“ dětí cítila pozitivní energii, kterou mohou aktivovat a předávat jenom múzy. Když po cestě vlakem do Prahy děti hlasovaly kdo měl dneska druhé Vánoce, málem jsem se neubránila dojetí. Když pak utíkaly mámám naproti, předháněly se a překřikovaly komu se podařilo „vymyslet“ pro kouzelníka stovku, kdo dostal razítko na čelo, nebo kdo hrál malinkou rybičku parmičku se slavnými herci, jsem litovala, že tyto reakce nemá možnost vidět více dospělých...
V neposlední řadě děkuji i Nadaci Eurotel, z jejíchž prostředků STŘEP realizuje dobrovolnický projekt - právě dobrovolníci sdružení zajišťovali bezpečný doprovod dětem na představení a předání rodičům zpět.
Věra Bechyňová
Ředitelka o. s. STŘEP