echo

Projekt “Múzy dětem” byl vysloveně šťastný nápad, jak se ukazuje od samého počátku. Zrodil se v hlavách dvou mužů, kteří se rozhodli oživit krásný antický mýtus o múzách prostřednictvím setkávání umělců s dětmi v dětských domovech. Podnikatel Petr Vopelka celý projekt nejen financuje, ale také jím žije - jezdí do dětských domovů i se svými dětmi, Karel Navrátil “Múzy dětem” organizuje, z Prahy i přímo na místě, vedle toho stačí dávat (a od dětí dostávat) dětem to, co ostatní návštěvníci: radost a pocit spříznění. “Múzy dětem” se spolupodílejí i na dalším projektu, který by od letošního roku měl děti lépe připravovat na zlom, který je čeká po odchodu z domova.

Onen již dva roky uskutečňovaný nápad má svůj předem daný smysl i vítané vedlejší účinky. Při návštěvách dětských domovů nejde o to, aby se tváře známé z obrazovky a pláten kin předvedly dětem a pak “odjuchaly za svým”, a návštěvníci - hudebnice a hudebníci, herečky a herci, loutkáři ,výtvarnice, mimové, kouzelníci, tanečnice - to také tak nechápou.

Prvním cílem, dalo by se říci estetickým, je naopak přinést dětem zážitek, který na obrazovce či v kině mohou spatřit jen sporadicky. Tedy něco, co může dětem nabídnout vyvážení všudypřítomné mediální povrchnosti, ukázat jim, že krása je hodnota, kterou stojí za to hledat, nacházet a cítit ji, a přivést je tím zároveň k hlubšímu záběru či, chcete-li, k širšímu pohledu na život. To umožňuje nejen bezprostřednost, tedy to, že děti mohou shlédnout a vyslechnout něco zajímavého v prostředí, na něž jsou zvyklé, tak říkajíc “nablízko”, ale i odstranění bariéry mezi účinkujícími a diváky, zapojování dětí do dění. Děti bubnují, chřestí (ty smělejší i zpívají či tancují) do hraných melodií, učí se na bubínky a dalšírůzná bouchadla, osahají si další hudební nástroje, spoluvytvářejí texty na místě vzniklých písniček, hrají postavy v “animovaných” příbězích a písničkách , hudebně vyjádřených i vyprávěných či čtených. Hrají v pohádkách po boku herců i loutek, čarují s kouzelníkem, napodobují mimické etudy, malují, kreslí, v kruhu vyjadřují své zkušenosti a pocity...

Tato vzájemnost je pak téměř vždy završena vystoupením dětí samých. Děti předvádějí co si nacvičily, čím se zabývají a co samy tvoří, umělcům i dětem ostatním, čímž si posilují vlastní nastoupenou cestu či potvrzují smysl hledání. A návštěvníci tak zjišťují, že v dětských domovech je stejné množství talentů jako kdekoli jinde.

S výše řečeným úzce souvisí i další záměr, stejně důležitý: návštěvníci jsou návštěvníky se vším všudy, zajímají se o děti, vyslechnou si, jak žijí, co je trápí, nebo co se jim naopak líbí, obědvají s nimi, rozsazeni u různých stolů, prohlížejí si, jak děti bydlí, případně, co se od poslední návštěvy “Múz” v domově změnilo, hrají si s nimi, včetně sportovních klání, jdou s dětmi na procházku, prohlédnou si s nimi okolí nebo jejich oblíbené místo. Nevím přesně, jak pojmenovat všechno to, co tímto nehraným zájmem o děti vzniká. Je toho víc, ale asi nejdůležitější je poznání dětí, že s dospělými mohou kamarádit, že těmto dospělým stojí za to, aby s nimi strávili sobotu či neděli a přijeli příště znovu. No, proč bych k tomu měl vést dlouhou řeč, zkuste si někdy sami zažít třeba šťastné pohledy teenagerů poté, kdy ve fotbale dali “múzám” a múzákům” na frak.

Nejsilnějším “vedlejším účinkem” výjezdů do dětských domovů pak bývá časté překvapení návštěvníků, že se nazpět vracejí bohatší, než při příjezdu tušili, že jim děti násobně “vracejí” to, co se jim sami snaží darovat.

No a že se ne vždy a všude všechno povede, že není všechno ideální? Tak to přeci v životě chodí, navíc se to dá při další návštěvě změnit. I to má devět dcer boha Dia a Mnémosyny v popisu práce. Tyto starořecké “ochranné bohyně,” múzy, měly původně svůj kariérní řád: Kalliopé dbala na hru na strunné nástroje a hrdinskou epiku, Kleió dohlížela na dějiny a hru na citeru, Melpomené na tragedii a smuteční zpěv, Euterpé se vznášela s tóny flétny, Erató měla v gesci zpěv a tanec, Terpsichoré lyru, Úraníá holdovala hvězdářství, Thaleia se nadřela se zábavou a komedií a Polymnia horovala pro zpěv, tanec, pantomimu a geometrii (tedy nejspíš kreslení, malování). A aby si nelezly do zelí, měla každá z múz na starosti určitý aspekt zpěvu, tance a hudby. Od té doby, co hrají dětem, už na to to rozdělení pravomocí tolik nehledí. Jsou všudypřítomné.

František Kostlán
člen o.s. Múzy dětem