echo

Přijedou Múzy, přijedou Múzy!!!

Od rána je to tu jako ve včelím úlu, všichni pobíhají po baráku a připravují se pečlivě na příjezd vzácné návštěvy. V jedenáct mají přijet Múzy dětem, už se nemůžeme dočkat :-)

V půl dvanácté už jsme jako na trní, v žaludku nám kručí a Múzy nikde, tak jdeme nedočkavost zajíst obědem. Najednou je v naší jídelničce k nehnutí, přibylo sem totiž jedenáct dospěláků, pomalu nám dochází, že už je to tady. Tedy jsou tady! Přijely!

Hned na začátek je pořádně nacpeme, ať se posilní na setkání s námi. Než se naplno pustíme do programu, na který se moc těšíme, zbývá vyřešit nějaké organizační drobnosti. Uložíme naše Múzy na „jedničce“ a po vyložení věcí, zabydlení a nachystání potřebných rekvizit se všichni setkáváme na dvojkovém obýváku, kam se natěsno naskládáme a může se začít.

S vykulenýma očima koukáme na človíčky před sebou, a protože vlastně vůbec nevíme, co nás čeká a s kým, postupně nám všichni představují nejen sebe, ale i to, co si pro nás připravili.

Tom nám předvedl své umění s diabolem, Adam žonglování s míčky, Lucka nás zapojila do vyvolávání deště – naštěstí neúspěšného, Paul klamal naše smysly svými kouzly, Jarmila nafoukla obří medvědí kopec, Bob nám nabídl malůvky na naše těla, Bára zahrála na příčnou flétnu, Pedro nás naučil africkou písničku,… no zkrátka jsme ochutnali kousíček z toho, co nás později čekalo v plné kráse.

A protože venku svítilo sluníčko, vydali jsme se společně na zahradu, abychom si vyzkoušeli na vlastní kůži, že to, co se nám před chvílí zdálo jednoduché v rukou někoho jiného, je v našich vlastních dlaních docela makačka. Každý si vybral, co ho zaujalo nejvíce, a trénoval – bubnování na bongo, diabolo, žonglování s míčky, roztočení talíře na tyčce, jízdu na jednokolce – Dan byl opravdu šikovný, Danielka s Vítkem ukořistili Lucinku a učili ji, jak být správný vláček… Na celé zahradě se nenašel nikdo, kdo by si nepoložil prkno na hlavu, našli se tu tací, kteří ho na hlavě udrželi a dokonce s ním dokázali bojovat  Woodkopf nadchl prostě všechny!

Na baráku se v průběhu odpoledne střídali malí i velcí u Boba, aby si nechali některou část svého těla ozdobit rukou zkušeného umělce – a že to stálo za to.

Před svačinou nás Lucka ještě naučila hru na vlka a ovce, a pak hurá na koláč.

Posilněni koláčem jsme se opět přesunuli nahoru do obýváku, kde nás čekalo kouzelnické představení Paula a dokonce jsme se jedno kouzlo naučili. Víc ovšem neprozradím, protože to je tajemství! Menší děti pak vyslechly pohádku O chlubivém medvědovi v podání Jarky a jejího obřího nafukovacího medvěda.

Od sezení nás přece jen trošku bolela naše pozadí, takže jsme se přesunuli zpátky na hřiště, kde jsme nejprve trénovali žonglování se vším možným a potom si zahráli fotbálek. I přes veškerou snahu a odhodlání to Múzám natřít to nakonec ony natřely nám, hrdě jsme prohráli 4:1.

A protože nám při sportu vyhládlo, rozdělili jsme si Múzy na svoje byty a společně povečeřeli.

Čas neúprosně letěl, takže jsme se opět setkali, tentokrát ovšem na hale, kde nás čekal koncert Báry a Karla – krásné, potom kramářský horor v režii kouzelníka, do kterého jsme se coby mrtvoly aktivně zapojili i my. Tečkou na závěr byl lov antilop, v čele s lovcem Pedrem a třemi našimi antilopami. Před spaním jsme si společně zazpívali Tambolaka namokili a mohli jsme spokojeně všichni usnout.

Ráno jsme naše milé Múzy podarovali perníčky, našimi keramickými výtvory a svačinkou na cestu a nezbývalo, než se rozloučit.

Moc děkujeme Múzám za nádherný den plný báječných zážitků, rozšířili jsme si obzory, vyzkoušeli si nové věci a získali nové zážitky. Budem moc rádi, když za námi Múzy dětem zase přijedou.