echo

Projekt Patron poskytuje chlapcům z dětských domovů možnost mít svého dospělého kamaráda, vzor, který je tady jenom pro něho. Někoho, kdo jim je nablízku a má s nimi důvěrný vztah. Ivan Studený s projektem spolupracuje jakožto patron přibližně tři roky a nedá na něj dopustit. Hochům podle něj totiž chybí mužské vzory.

Na projekt, za kterým stojí dvě organizace Liga otevřených mužů (LOM) a Múzy dětem, narazil Ivan Studený úplnou náhodou. Myšlenka ho zaujala a stal se patronem. Napoprvé to sice nevyšlo, ale se svým druhým svěřencem je v kontaktu už dva a půl roku.

„Kdysi jsem jako dokumentarista dělal pořad a náhodou jsem narazil na Ligu otevřených mužů. Později jsem přišel na projekt Patron a líbilo se mi to. Na vstupním školení se utvářejí dvojice. Tak jsem začal dělat patrona Dušanovi, ale asi po půl roce řekl, že jsou kluci, kteří to potřebují víc. Potom jsem se přes organizaci spojil s Davidem a jeho patron jsem už asi dva a půl roku,“ vypráví Studený.

Je to kamarád, ne rodič

Ivan Studený měl zkušenosti s postiženými a s dětmi z dětských domovů už od střední školy. „Dělal jsem sociální činnost, takže k tomu mám nějaký vztah. Už jen podle zkušenosti ze školy si myslím, že děti z dětských domovů mají největší handicap v sociálních kompetencích a kontaktech,“ řekl Studený.

Podle něj Patron razí myšlenku, že dětem z „děcáku“ chybí mužské vzory. „Rozumím tomu, že když člověk vyrůstá v ústavu a má kolem sebe dospělé, kteří jsou součástí instituce, pak dětem chybí normální dospělý vzor. Je to kámoš, nemusí to být rodič,“ vysvětlil Studený.

Patron tedy nemá nahrazovat rodiče, ale je to vzor toho, jak má vypadat muž. Chlapci tak vědí, co od svojí mužské role očekávat. Což by se jim mělo zúročit v krizových obdobích, jako je přechod z dětského domova do reálného života. „Když se nic neděje, tak to spočívá v tom, že mají dospělého kámoše a dělají obyčejné věci, třeba my chodíme na ryby,“ popsal Studený s tím, že například v nedávných dnech se jeho „svěřenec“ bál ke zkouškám na učňáku. I v tomto případě může nastoupit patron a být chlapci psychickou oporou.

Proč se stát patronem?

„Je tam trochu pochopení toho, co ty děti opravdu potřebují. Řada lidí člověka oslovuje, aby dal peníze na sbírku, sponzoring a podobně. To je taky dobré, ale když člověk chápe reálné potřeby těch dětí, to je o něčem jiném. Pětistovku umí dát každý,“ dodal Studený, podle kterého jsou reálné potřeby dětí a blízkost dospělého člověka důležitější než to, že by hodil peníze do kasičky. Podle patrona je příjemný pocit, že člověk něco opravdu dělá a pomáhá.

Jak to všechno funguje?

Projekt běží od roku 2013. Podle organizátora projektu Lukáše Talpy jsou v dětských domovech pozitivní ohlasy. Patron funguje jako podpora mladých mužů, k ženám se organizace teprve obrací. A zájem dělat patronku je značný. „Kluky dáváme dohromady s patrony, protože jim chybí mužské vzory. Vzácnost je v tom, že mají díky tomu blízký vztah plný důvěry s jedním člověkem, to v domově nedostanou. Ve chvíli, kdy kluci odchází z dětského domova, tak ač se je na to dětské domovy snaží připravit, tak jim chybí určitá podpora,“ vysvětlil pro Blesk.cz Lukáš Talpa.

Patron je pro chlapce nejdůležitější právě ve chvíli, kdy opouští domov. „Má už zkušenost ze světa. Když vám něco říkají teoreticky, tak to jde jedním uchem tam, druhým ven. Pro nás je pozitivní, že si program kluci mezi sebou sami doporučují. Je to v podstatě starší kamarád v tom smyslu, že se ten kluk od něj učí věci nápodobou, tak jako děti v rodině. Třeba když patron jde odhlásit něco na úřad, vezme si kluka s sebou a ukáže mu, jak to funguje,“ dodal Talpa.

Autor: zzu

Originál článku na stránkách blesk.cz.