echo

Milý Karle,
neviděli jsme se snad 6 let, mohli jsme se setkat dříve, nebudu se vymlouvat na pandemii, prostě to dříve nevyšlo, a to nevadí, jen jste z auta vystoupili, celí živí… jako kdybychom se rozloučili před chvílí.

Nakrmila jsem vás a spěchala domů…. jenže neodjela. Prosvítili jste obývák, kde seděly naše děti „ nové“, s otázkou v očích: „ Co bude?“.

To, co neumí nikdo jiný, je vaše lehkost bytí, kterou na ty malé i velké přenášíte… to uvolnění , které se na ně chytá, ta touha být chvíli muzikantem a komediantem… být jinde než v tom světě starostí.

Karle… bez principála by to prostě nebyla pohádka
Marwane… z jiného světa, jenž rytmus dáš životu a básničkou potěšíš, v pravidla češtiny věříš
Františku… s dobrou náladou, co učíš děti s kytarou
Bobe… hledači duší. Tys ten, co skrývá se za maskou… tuší
Paule… nepřekonatelný kouzelníku… všichni se dívají na tvé dlouhé prsty a nikdo neví… jen obdivně „civí“
A kdyby vás nepřivezl Petr, tak jste vůbec nepřijeli, a vodu mají děti rády, už se praly s pádly.

Dobrou noc a hezké žití Kateřina z Potštejna