echo

Prásknou dveřma za dětským domovem a ocitnou se na vše úplně sami. V horším případě se pak dospívající chytnou nějaké partičky, ta jim nabídne podporu a stane se opak, popisuje Lukáš Talpa

Dospívajícím předávají patroni své životní zkušenosti, svým svěřencům ale nenahrazují rodiče například co do kupování pozorností. „Protože by se z toho stal vztah založený na materiálnu,“ vysvětluje zásadu odborný garant projektu Patron, Lukáš Talpa z organizace Liga otevřených mužů podporující aktivní otcovství. Kde dobrovolníci chybí a co oni sami mohou staráním se o mladé lidi z dětských domovů získat?

Patron nemá za úkol převzít roli sponzora ani rodiče, ale nabízí svůj čas a životní zkušenosti. Má fungovat také jako pozitivní vzor. Jak to vypadá v praxi?

Jednak k těm penězům: patroni a patronky mají dokonce přísně zakázáno zaplatit i kafe za kluka či holku, což je velké téma. V praxi to vypadá tak, že tam jsou pro ně. My těm patronům a patronkám říkáme, ať je berou úplně do svého života. Pokud třeba jedou do autoservisu nebo mají možnost je vzít na jednání na úřad, ať je vezmou s sebou, aby se ti dospívající učili nápodobou, což je nejpřirozenější způsob výuky.

Ještě k těm financím: patron může předat dárek jedině o Vánocích. Proč jste řekl, že je to téma? Proč nesmí mladistvému zaplatit ani kafe?

Protože by se z toho stal vztah založený na materiálnu – že když se sejdu se svým patronem či patronkou, tak dostanu kafe, večeři. Nebo mi zaplatí vstupenku do kina, do divadla. Ten vztah by se tím takříkajíc korumpoval. My chceme, aby to byl vztah založený na rovnosti.

Velkým tématem je to kvůli tomu, že se často ozývá: ‚No já ale svému kamarádovi taky zaplatím kafe.‘ Na to my říkáme: ‚Jasně a příště kamarád zaplatí kafe tobě.‘ Ale u těch dětí je zaplatit dvě kafe najednou už poměrně dost peněz. Takže říkám, nedostávejte sebe a je do takové náročné situace.

Celý rozhovor naleznete na stránkách ČRo - Radiožurnál.