Už před osmou ranní jsme vyrazili s novým patronem Ivošem na cestu za jeho budoucím kámošem Michaelem. Výhodou byl fakt, že Ivoš i Míša už společně absolvovali “seznamovák” ve Smečně, nevýhodou pro mě mohl být fakt, že v Ústeckém DD Střekov jsme ještě s Múzami fyzicky nebyli. Protože ale zdejší děti kromě Patrona a ŽNN znají důvěrně naši akci Na dračích lodích k létu a s vedoucí vychovatelkou Kateřinou jsme se viděli opakovaně, nestála ona “nevýhoda“ za řeč. Příjemně nás při příjezdu do Ústí překvapil už první pohled na “děcák”. Žádná krabice, ale vzhledná budova na svažitém, účelně využitém pozemku. Vlídně, účelně i pohodlně je řešený i interiér. Zmiňuji to proto, že znám děcáků desítky a snahu o pěkné prostředí nelze sice upřít žádnému, ale tady této snaze šli velmi úspěšně naproti i architekti a to v míře neběžné...
I lednový seznamovací víkend pro kluky a nové patrony měl své premiéry. Tou hlavní bylo místo konání. Přívětivý dům Rodinného centra ve Smečnu jsme vybrali při jedné z podzimních „spanilých jízd“ Patrona s Lukášem. Na rozdíl od holčičího „seznamováku“ ve Vizovicích byla tady přesilovka kluků nad patrony. Jelikož byli kluci i patroni ze všech koutů republiky, došlo i k drobným problémům s příjezdem - Lukáš dorazil z České Kamenice s notným zpožděním, protože mu ujel přípoj v Mělníce...
Premiérový seznamovací víkend ženské větve projektu Patron se konal ve Vizovickém rekreačním středisku Revika. Důvodem byl nejen fakt, že kolegové, tady vlastně kolegyně ze zlínské Atmosféry s ním mají dobré zkušenosti, ale i snadná dopravní dostupnost pro dívky i novopečené patronky. Ačkoli nebyl počet dívek a žen z mnoha nepředvídatelných důvodů vyrovnaný a patronky tu hrály přesilovku (7:3), nad očekávání vydařenému průběhu setkání to nebránilo. Program byl samozřejmě oproti klukovským „seznamovákům“ dost odlišný. Místo adrenalinu tu byly disciplíny ženské alchymie s akcentem na vztahy a ode mne by bylo nemístně opovážlivé se o nich rozepisovat...
Tak už je to tu! V sobotu 6. Ledna se konalo první školení patronek. Tato zkouška odhodlání a motivace se symbolicky konala ve zkušebně pražského divadla Archa. Patnáct žen různého věku a nejrůznějších životních zkušenosti se během devítihodinového maratonu dozvědělo mj. v čem spočívá jejich budoucí role, jakou podporu a odkud mohou čekat, jaká úskalí a nečekané situace je mohou překvapit, čeho by se měly vyvarovat a také něco o tom, jakým životem děvčata v dětských domovech žijí a zejména co jim primárně schází...
Takový titulek by dostal komentář k naší návštěvě dvou moravských dětských domovů v médiích. A lživý by nebyl. Projekt Patron se v nejčerstvější, slibně rašící větvi mění na projekt PATRONka a zaměřuje se nově i na v dětských domech dospívající děvčata. Protože se blíží moravský seznamovací víkend dívčích adeptek projektu a jejich budoucích starších kamarádek, vydali jsme se s kolegou Šteflem za některými z nich. Z Hulína, kde jsem přesedl z rychlíku k “Čárlímu” do auta, jsme se vypravili letos už podruhé do Kroměříže. Po vstřícném a milém uvítaní paní ředitelkou a vedoucí vychovatelkou jsme si o projektu povídali s Adrianou a Pavlínkou a výsledkem rozhovoru bylo nejen pozvání na prohlídku jejich příjemných podkrovních bytů, ale hlavně fakt, že se obě děvčata už teď těší na lednový seznamový víkend s patronkami. Po rozloučení a nezbytných předvánočních přáních následoval přesun do Uherského Hradiště...
Na dernisáž letošní velké „múzí“ výstavy jsme se těšili čtrnáct dní a očekávání směrem k aukci tentokrát nějaká byla. Účast avizovalo podstatně větší množství zájemců o obrazy a vzbuzené naděje šlo preventivně zahánět jen těžko.
S přípravou prostoru pro aukci a pohoštění opět přišla pomoci šéfka DM ve Štefánikově Jitka, byť to už neměla ve své „projektově charitativní pracovní náplni“. Ta končila v listopadu. Její pomoc byla opět skvělá. Bezprostředně akci samotné předcházely drobné zmatky, když jsme se s muzikanty z Dekadent Fabrik nemohli chvíli dostat do zázemí, protože si hybatelky dění v Portheimce údajně na hodinku odskočily z fofru příprav dalších výstav. Naštěstí to hodina nebyla a vše jsme stihli včas...
Před přípravou na vlastní výročí Múz (už bude patnácté:) nás pozvala ředitelka solenického dětského domova Olga, bychom zpestřili program oslav výročí kulatějšího. Solenickému dětskému domovu je už 50 let. K opuštěnému dětskému domovu jsme dorazili díky Petrovi Pilíkovi, novici v roli řidiče a fotoreportéra včas, těsně po desáté. Prázdný byl domov proto, že se všichni domácí i četní hosté účastnili v sále protější restaurace oficiální části výroční oslavy. Proslovy pamětníků, představitelů radnice místní a příbramské i zajímavé povídání ředitelky (je se svými skoro třiceti odslouženými lety už také pamětnicí, byť na to nevypadá) střídala roztomilá vystoupení dětí, taneční i divadelní. Mezi v poděkování jmenovanými byly i Múzy, takže bylo třeba si i dnes poděkování zasloužit...
Před ostrým rozjezdem další vlny projektu jsme se vydali opět na cesty s projektovým manažerem Lukášem, tentokrát za dětmi do dětských domovů. Domluveno jsme měli 6 návštěv, takže z toho byl dvoudenní maraton. Abychom toho neměli málo, předsadili jsme si ve středu před seriál DD návštěvu rodinného centra ve Smečnu. Tady by se snad mohl odehrát seznamovací víkend patronů s kluky, případně i patronek s děvčaty. Pro velký zájem o dívčí variantu PATRONa totiž zahajujeme tuto větev i pro pražské patronky a tedy pro děvčata ze středočeských děcáků. Dům ve Smečně i naše obě průvodkyně byly inspirující, takže jsme se tam zdrželi skoro dvě hodiny a já se nerad musel ujmout role časoměřičského drába. Snad si vše potřebné dopovíme příště...
Očekávání jsme tentokrát neměli přehnané. Třetí aukce v pořadí, většina oslovených se chystá na derniéru 6.12., to byly vstupní informace před další středeční kulturně charitativní a(u)kcí v Portheimce. Možná o to bylo potěšení ze skutečnosti větší. Koncert začal vlastně už při přípravě sálu s dočasnou asistentkou Jitkou /jinak šéfovou blízkého obchodu dm drogerie/. Sál, pohoštění a vše k aukci potřebné jsme připravili jako dobře secvičený tým téměř bez potřeby slov. Prostě báseň. Příchod hlavních kulturních aktérů proběhl také jak podle švýcarských hodinek a s úsměvy radosti ze shledání i z očekávání příštího. Postupně začali chodit i další lidé se zájmem o vystavená díla i další kulturní pokrmy...
Na Martina jsme vyjeli mj. i za Martinem.
Pátý rok projektu a další skupina chlapů, kteří se chtějí stát patrony dospívajících kluků z dětských domovů a věnovat jim nemálo svého času a energie.
Tradičně jsme vyrazili na víkendové školení s Radimem Korešem, vedoucím vychovatelem z píseckého dětského domova Polárka. Tentokrát do Chocerad. Kromě kolegů z projektového týmu Lukáše Talpy a Evžena Nového jsme v místním klubu Lávka poznali desítku chlapů (jeden z nich se vskutku jmenuje Martin). Bez výjimky nás překvapili svým neběžným povědomím o tom, jaká specifika sebou život v zařízeních náhradní výchovy nese. Překvapivé to bylo i ve srovnání s předchozími skupinami budoucích patronů, kteří byli ve výrazně větší míře zatíženi obecnými mýty o „děcácích“ i o životě a řádu v nich. Přesto ale bylo co vysvětlovat a zpřesňovat. Chlapi nás překvapili i tím jak kompetentní otázky nám po celé dopoledne kladli. Snažili jsme se jim co nejlépe přiblížit ,co je asi čeká a Lukáš s Evženem nám v tom zdatně sekundovali...